"Už dávno jsem dostával nabídky na vážné role," vysvětluje Sobota, "ale já je odmítal - chtěl jsem být třeba jako Vlasta Burian nebo Jarda Štercl, kteří jenom promluvili charakteristickým hlasem v zákulisí, a lidi už řvali smíchy. Na tomhle já pracoval, ale možná jsem udělal chybu, protože jsem si tím uzavřel jiné možnosti."
Sobota byl celý život ve schizofrenní situaci - ač přemýšlivý introvert se sklonem ke smutkům, na jevišti a před kamerami vždycky jen bláznil, dělal ze sebe naivního troubu. "Ta schizofrenie je možná daná i tím, že jsem Blíženec, což jsou dva v jednom," hledá vysvětlení. "Vlastně jsem vždycky překonával sebe sama - povahu na tohle povolání nemám, a proto taky bojuju s celoživotní žaludeční neurózou. Na moje nervy není herectví dobrý."
Sobotovým nervům nikdy neprospíval ani alkohol, to netají. "Odjakživa to mám tak, že když nehraju, tak se alkoholu nemusím dotknout třeba měsíc a vůbec mi to nevadí. Ale jakmile hraju, tak musím mít před první půlkou dvě deci a před druhou taky. Nejmíň."
Není divu, mezi jeho blízkými přáteli byli a jsou velcí pijáci, Jiří Wimmer, Pavel Bobek, Roman Skamene. "Komici, jak jsem si všiml, většinou byli a jsou alkoholici," konstatuje Sobota ve velkém rozhovoru, který vychází ve čtvrtečním Magazínu DNES.
Čtěte v magazínu DNES
Proč zfackoval soudruha ředitele v Semaforu?
Proč k životu nutně potřeboval Miloslava Šimka?
A z jakého důvodu se mu zatím nedaří meditace?
ROZHOVOR S LUĎKEM SOBOTOU VE ČTVRTEČNÍM MAGAZÍNU DNES.
