Kroky mladých hereček se nesou dlouhou chodbou, přeruší je až zabouchnutí těžkých kovových dveří. Zvuk je to tak typický, že by mohl figurovat v jakémkoli filmu z vězeňského prostředí. Slovy „Dál už nechoďte“ nám mluvčí pankrácké věznice Jiří Dolejší vymezuje prostor, kam si můžeme stoupnout. Jen kousek od nás je totiž obsazená cela, na jejíž mřížoví se okamžitě zavěsí ruce zvědavých vězňů, kteří si se zájmem prohlížejí naši pestrou skupinku.
Soubor pražského Švandova divadla totiž vyrazil na exkurzi do vazební věznice na Pankráci, aby se lépe dokázal připravit na chystanou hru Pankrác ’45. Její autorka Martina Kinská totiž připravila text propojující osudy hereček Adiny Mandlové a Lídy Baarové s dalšími třemi vězeňkyněmi. Obě hvězdy totiž po konci války strávily nějaký čas mezi zdejšími zdmi, když si poválečná společnost třídila, kdo je vinen a kdo ne.
„Je to fiktivní setkání pěti žen. Léto až podzim roku 1945 bylo období revoluční, velmi rozjitřené. Euforie z osvobození velmi rychle pominula, nastala doba msty a řetězových nenávistí. Ať už právem, nebo ne,“ vysvětluje autorka a zároveň režisérka hry.
U obou slavných hereček vycházela Kinská z jejich vzpomínkových knih. „Další je Hana Krupková, dívka, která spolupracovala s paravýsadkem Silver A a byla po válce také souzena, protože podezřele jako jediná přežila období heydrichiády,“ popisuje autorka třetí historickou postavu.
Ke třem ženám se přidává ještě židovka Julča, která na Pankrác doputovala přímo z Osvětimi a se kterou se Baarová podle svých vzpomínek skutečně ve vězení setkala, a konečně neznámá pátá vězenkyně. „Baarová seděla určitě na cele s Hankou Krupkovou, s Mandlovou se však nepotkaly,“ přiznává Kinská fiktivní zápletku.
Prázdniny s Mandlovou
Herečky Švandova divadla se v rámci exkurze dostaly do současných prostor každodenního běhu věznice. A to včetně místní tiskárny, které vévodí rozsáhlá mozaika plakátových nahotinek. Místy úsměvné momenty však tíživostí a fatálností přebíjí druhá polovina trasy. Výmluvná místa, kde opravdu věznili Mandlovou, kde byl popraven K. H. Frank a Kurt Daluege, a hlavně muzeum s relikty nacistických popravních nástrojů.
„Člověk má pocit, že z filmů ví, jak vypadá šibenice, ale tady vás buď vytáhli jako pytel cementu přes kladku, anebo vás posunuli na háku jako zvířata na jatkách. Děsivé,“ popisuje nepříjemné zážitky Eva Josefíková, které připadla role Hany Krupkové, femme fatale Prahy 40. let.
Veřejnou popravu si nenechaly ujít ani dětiPoslední veřejná poprava se v Praze odehrála před 70 lety  |
Adinu Mandlovou si zahraje Klára Cibulková. „Strávila jsem s ní prázdniny. Ona byla na Pankráci dva měsíce, nesla to tu, myslím, velmi statečně. Celkově to byla na herečku velmi silná osobnost a ještě navíc s humorem, takže uvidíme, co si z ní vezmu,“ popisuje roli.
Lídu Baarovou si zahraje Réka Derzsi, židovku Julču Andrea Buršová a tajemnou pátou ženu Bohdana Pavlíková. I přes pětici ženských rolí by se Kinská ráda vyhnula označení ženská hra. „Vždycky jsem tvrdila, že jen ženské na jevišti jsou absolutně nesnesitelné, tak tohle mám možná za trest. Ráda bych se vyhnula patosu a sentimentu,“ dodává Kinská a zdůrazňuje jednu ze stěžejních otázek hry, tedy nakolik zůstanou ve vězení ženy stále ženami.
Pankrác ’45 chystá Švandovo divadlo do své komorní scény Studio. „V malém prostoru si můžeme dovolit filmové herectví a zaměříme se na detail,“ přibližuje režisérka chystaný žánr. Premiéra bude 7. listopadu.
