Pamětní deska upomíná, že v domě v pražské Kouřimské ulici žil herec Radovan Lukavský (22. června 2013).

Pamětní deska upomíná, že v domě v pražské Kouřimské ulici žil herec Radovan Lukavský (22. června 2013). | foto: ČTK

Křehké vzpomínky divadelních legend. Lukavský a Jirásková dokument stihli

  • 0
Každoročně při předávání Thálií vzbudí u diváků největší pozornost Cena za celoživotní mistrovství. Hold našim herecké legendám však lze vzdát i jinak. Společnost Thespis tak zdokumentovala divadelní dráhu Radovana Lukavského a Jiřiny Jiráskové.

4H aneb Hovory o herectví v hotelu Hoffmeister. Společnost Thespis, která se zabývá vydáváním divadelních představení na DVD, si ve svém projektu dala za cíl zdokumentovat profesní kariéru našich hereckých legend. Dokumentů se o našich hercích natáčí mnoho, jen málokterý ale míří čistě na divadelní kariéru, která po odchodu herce často zmizí bez záznamu v nenávratnu.

Stěží se však dosud podařilo dokončit první dva díly. Ač byly natočeny mezi lety 2007 a 2009, do distribuce se dostaly až letos. A vzhledem ke smutné skutečnosti, že oba hrdinové dokumentů mezitím zemřeli, stala se z dosud nepříliš propagovaného projektu zajímavá divadelní rarita.

V dokumentu si vždy jedna herecká legenda pozve druhou a před kamerou ji zpovídá. Zpovídající osobnost si pak v pokračování pozve někdo další a tak pořád dokola. V prvním díle debatovala Jiřina Jirásková s Radovanem Lukavským, v druhém si pak Jiráskovou pozval Václav Vydra, který zastupoval maminku Danu Medřickou.

„Uvažovalo se, že se to rozjede na x dílů. Bohužel z finančních důvodů se zatím zůstalo u dvou. Ten další by měl být s panem Vydrou, který by tam zastupoval maminku,“ popisuje režisér obou úvodních dílů Ondřej Kepka. „Uvažovali jsme k němu o Viktoru Preisovi nebo Luďku Munzarovi, ale tu řadu dál jsme si zatím nestanovovali,“ doplňuje Kepka.

Čtyřiačtyřicetiletý herec a režisér Ondřej Kepka je pro takový dokument skutečně povolaným člověkem. Ve své filmografii má jako režisér mnoho podobných děl. Natočil například medailonek Emílie Vášáryové či televizní dokument Návštěva u Radovana Lukavského.

V ten pravý moment

Pro herecké legendy může být takový dokument důstojným završením kariéry a zároveň poděkováním za roky divadelní práce a přínos společnosti.

„Já jsem teď dostával Cenu Karla Čapka a uvědomil jsem si, jak je to všechno strašně předčasné,“ popisuje Kepka své pocity z ocenění za posilování česko-slovenské vzájemnosti, kterého se mu v květnu dostalo v Trenčianských Teplicích a díky kterému se hrdě zařadil mezi jména jako Vášáryová, Abrhám či Huba.

Milan Lasica a Ondřej Kepka během předávání Ceny Karla Čapka v Trenčianských Teplicích (26. května 2014)

Paradoxně ji přebíral spolu s Milanem Lasicou, který zastupoval již nežijícího Julia Satinského. „A pak zase najednou začneme dávat ocenění lidem v momentě, kdy si to už nedokážou užít, honíme ty lidi na poslední chvíli,“ uvažuje režisér, který je zároveň členem prezidia herecké asociace a každý rok absolvuje těžký výběr, které z hereckých legend si při předávání divadelních Thálií odnese Cenu za celoživotní mistrovství.

„Ideální je natočit takový dokument, když už má ten člověk hodně za sebou, ale je ještě v plné síle. Dokud je pro současný diváky stále vzorem,“ zakončuje Kepka. Hereckých osobností, které by si svůj hovor v hotelu Hoffmeister jistě zasloužily, je skutečně dlouhá řada.