Hercovo jméno si možná vskutku vybaví jen filmoví historici. Ale když se řekne šejk Peterka, vybaví se snad každému student hluboce začtený do rodokapsu Žlutý ďábel, jejž mu v Cestě do hlubin študákovy duše zabaví pedagog. A nešťastný Peterka pak žadoní: "Prosím, pane profesore, chtěl jsem vás prosit, jestli byste mi neřekl, zda se podařilo Ahmedovi uniknouti."
Strejka hrál i další studenty, potrhlého Vaška v komedii Příklady táhnou nebo Tondu Holouse posedlého fotbalem, jenž ve filmu Škola základ života učinil z matematické kosinové věty smělou větu Kozinovu: "Lomikare, Lomikare, zvu tě na boží súd – hin sa hukáže." V rozboru latinské básně zase dospěl k výkladu, že "básník na starý kolena zívá u jezera".
Pomohl kalendář
Za předválečné éry stihl Strejka natočit dvacítku titulů včetně Kristiána, ale pak jeho hvězda pohasla, poslední film točil roku 1950. Když čtyřicet let nato zemřel, televizní architekt Ladislav Branč, který o nemocného přítele do poslední chvíle pečoval, žádal o umístění urny s jeho ostatky na Vyšehradě, na čestném místě vyhrazeném právě opuštěným umělcům. Neuspěl.
R.A. Strejka si zahrál jednoho z trampů ve filmu Příklady táhnou. Pro Stellu Májovou (vlevo) byl idolem, pro Natašu Gollovou kamarádem.
Až se kauzy ujali strážce legend Ondřej Suchý a poté Aleš Cibulka, který ji zmínil ve svém kalendáři pro filmové pamětníky. "Netušil jsem, že díky tomu dostanou věci spád. Kalendář totiž stojí i na stole nového prezidenta Herecké asociace Jiřího Hromady – a ten dokázal dlouho odmítaný návrh prosadit," líčí Cibulka. Urna se Strejkovým popelem bude v nadačním hrobě na Vyšehradě uložena 25. dubna v 10 hodin.
Kdo byl R. A. StrejkaRichard Antonín Strejka, vlastním jménem Strejček, se objevil v letech 1934 až 1950 v téměř třech desítkách filmů. Narodil se v roce 1908 v Praze a už jako patnáctiletý tančil na jevišti Národního divadla v baletu Louskáček. Herecky se školil ve vinohradském divadle, působil v operetě kladenského Stálého divadla, Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a v dalších větších městech. Jako komik, zpěvák a tanečník vystupoval ve 30. letech na pražských scénách Velké operety, Červeného esa, holešovické Uranie a Malé operety na Vinohradech, do konce okupace byl konferenciérem kabaretů v Havlově Lucerně. Počátkem 40. let si jeho hlas oblíbili i nejmenší posluchači gramofonových nahrávek o Ferdovi Mravencovi, na nichž namluvil titulního hrdinu. Po válce prošel Divadlem kolektivní tvorby, Divadlem Státního filmu, vystupoval na zájezdových estrádách a do roku 1957 v pražském baru Alhambra. V 80. letech byl členem pomocného rozhlasového hereckého sboru. V polovině 80. let vystoupil v televizním pořadu Kavárnička dříve narozených. Zemřel v zapomenutí 2. září 1990 v Praze ve věku nedožitých 82 let. zdroj: ČTK |
