Za sebou má filmový debut ve filmu Davida Ondříčka Jedna ruka netleská, kde ztvárnil jednu z hlavních postav.
Jste rodák z Ústí nad Labem, kde jste nějakou dobu pracoval v Činoherním studiu jako kulisák. Naučila vás tato zkušenost úctě k technickým složkám divadla?
Doufám, že bych si kulisáků vážil, i kdybych tuhle zkušenost neměl. Malé scény, když mají štěstí, fungují jako rodina. A po pravdě řečeno, kulisáka jsem dělal pouhé dva měsíce a zbytek času pracoval jako náborář diváků. To je jediná práce v divadle, ke které bych se nikdy nevrátil.
V angažmá jste v ústeckém Činoherním studiu nebyl. Nebyla to vaše meta?
Poprvé jsem viděl činohru, když mi bylo dvacet. Pracoval jsem jako moderátor v místním rádiu a dělal jsem rozhovor s hereckým ročníkem, kde byli režiséři Michal Lang a Jiří Pokorný. Večer mě pozvali na představení, a tak jsem šel poprvé v životě na činohru. Divadlo mě uchvátilo. Ne přímo představení, ale magie prostředí, společenství lidí. Dal jsem výpověď v rádiu a čtrnáct dní telefonoval do divadla a otravoval tak dlouho, až mě zaměstnali.
Tam jste se rozhodl pro herectví?
Nešel jsem do divadla s tím, že chci hrát. Na jeviště se mi nechtělo, ale jako kulisák jsem začal účinkovat v davových scénách. Nevím, jak to přišlo, ale za dva měsíce jsem stál před přijímací komisí na DAMU. Samozřejmě mě vyrazili hned v prvním kole, neměl jsem ponětí, o čem to je. Vzali mě až za rok, po půlroční přípravě u Karla Pospíšila - což je pro mě důležité divadelní setkání.
Krátce po škole jste dostal angažmá v Činoherním klubu. Neměl jste strach jít hrát mezi herce formátu Petra Nárožného?
Měl jsem a mám respekt, ale strach ne. Navíc Činoherák pro mě nebyl snem. Chtěl jsem se vrátit do Ústí. Jenže cestičky, pro které jsem se nakonec rozhodl, vedly do CD 94 a pak do Činoheráku.
Vaším největším dosavadním úspěchem je Valen v Osiřelém západu. Také jste hře věřil tolik jako režisér Ondřej Sokol?
Od začátku a věřil jsem taky Ondřejovi. To je největší herecké štěstí, věřit hře a současně režisérovi.
Další velkou rolí je "pseudoterorista" Eddie v Gagarinově ulici. Na první pohled se podobá Valenovi, ale zatímco za Valenem cítím lidskost, Eddie se zdá bezcitný.
Jsou si podobní, ale odlišuje je velikost srdce. Valen byl navíc pro mě zlom, zásadní role.
Eddie se jeví jako primitiv, ale přitom debatuje o Sartrovi. Není v tom rozpor?
Nebezpečí lidí jako Eddie tkví právě v jejich inteligenci. Mají schopnost myslet v souvislostech, ale výklad věcí je omezený a postrádají cit. A když k tomu ještě dělají ubíjející práci v továrně... Takové prostředí znám, v Ústí byla vždycky silná levičácká základna. Měl jsem z čeho vycházet.
Přivydělával jste si mytím nádobí. Tam jste také čerpal zkušenosti?
To ne. Člověk sice čerpá ze všech zkušeností, ale zrovna nádobí jsem myl v baru kina Lucerna, kam si chodili intelektuálové číst nebo popovídat před kinem. Pravda ale je, že hned vedle seděli pasáci a děvky.
Není nedůstojné, že se herec nemůže věnovat jen své profesi?
Není. To k profesi patří. Mytí nádobí za nedůstojné nepovažuji, navíc herectví v minulosti nikdy nebylo považováno za důstojné povolání. Nemyslím si, že by herec měl brát padesát tisíc, ale osm hrubého? Činoherák se díky transformaci dostal z platových výměrů podle tabulek a můj příjem se blíží průměru. Měl jsem ještě práci ve filmu, takže přežívám. Ale třeba se za rok touhle dobou orosím, když mi číšník k dřezu přinese skleničku od rtěnky.
Jak jste se k filmové roli Ondřeje dostal? Šel jste na casting?
David Ondříček mě viděl v Osiřelém západu a pozval mě na casting. Varoval mě však, že tam jdu v pozici outsidera, protože vedle mě pozval Davida Novotného a Pavla Lišku.
Čím jste ho přesvědčil?
To mi neřekl. Ondříček se se mnou při natáčení nadřel. Byl jsem a jsem nezkušený, a přitom jsem stál vedle takových matadorů, jako je Ivan Trojan nebo Jiří Macháček.
Scénář k filmu Jedna ruka netleská jste psali s Davidem Ondříčkem a Jiřím Macháčkem společně. Jak spolupráce vypadala?
Rok a půl kluci psali sami, pak k nim na měsíc přisedl Ivan Trojan. Já se jen vetřel, seděl v rohu a koukal, jak pracují.
To jste nevznášel žádné připomínky?
Každý den, ale vždycky spadly pod stůl, přiznávám, že ne náhodou.
Počítáte s variantou, že se z relativní anonymity divadelního herce po zářijové premiéře filmu vyhoupnete na výsluní popularity?
Copak vím, jak to dopadne? Před rokem jsem seděl, neměl pořádnou práci a říkal si: Kdyby tak byla role, kdybych aspoň jednou v životě natočil film! No a teď jsem ho natočil a už si říkám, že bych rád udělal ještě jeden.
 Marek Taclík. |
