Jak jste na hru reagoval?
Že všichni, kdo se na inscenaci podílíme, se budeme muset vyrovnat s výjimečným a provokativním textem, který do určité míry legitimizuje politickou linii, která je nám bytostně cizí. A to je velká výzva.
Jak autorovy názory chápete?
Zábranského baví provokovat svými politickými postoji a dokáže to skvěle zužitkovat pro svou tvorbu. Ve hře nabízí abstraktní skupině lidí, pro niž má okolí prezidenta Zemana vlastní terminologii, trochu převrácený pohled na stav současné české společnosti, než má ona sama.
Už téma vzbudilo rozruch, neškodilo to při přípravě hry?
Určitě ne, média si informaci o naší inscenaci prezentovala po svém. Na titulní stránce jednoho deníku vyšel článek s nadpisem, že ve Studiu Hrdinů vzniká hra o Miloši Zemanovi. To je dobrá reklama, ale není to pravda. Myslím, že jsme vůči rozruchu docela imunní.
Kterých témat se hra dotkne?
Ptá se po stavu naší domoviny, tedy řeší současnou společensko-politickou situaci a hledá její příčiny v minulosti. Přirozeně porovnává vliv porevolučních prezidentů i reflexi naší společnosti vůči zahraničním vlivům. Na konkrétním případě režiséra Dušana D. Pařízka pak provokativně generalizuje touhu uměleckých elit tvořit mimo vlast, konkrétně v Německu. Témat je tam víc, ale zásadním je formální stránka textu.
Pomůže inscenace alespoň částečně zahladit propast mezi názorovými odpůrci?
Vytváří platformu pro empatii. Hra je inteligentně nekorektní vůči té části populace, u níž předpokládám schopnost práce s vlastními předsudky.
