Nápadné je už jen to, jak časově dlouhý úsek - vzhledem k relativnímu mládí designu coby uměleckého oboru - některé z expozic pokrývají. Například kolekce pojmenovaná Finský design-125, která je přes léto k vidění ve stálé designerské výstavní síni Design studio, se retrospektivně ohlíží až do roku 1875, kdy v Helsinkách vznikla Finská společnost pro řemesla a design.
V odborných kruzích začal mít svět povědomí o finském designu na přelomu století se jmény výtvarníků a architektů, jako byli Eliel Saarinen či Akseli Gallén-Kallela. Obecněji se finský design prosadil ve třicátých letech, kdy na scénu vstoupil Alvar Aalto se studiem Artek. Mnohé, především nábytkářské práce všestranného Aalta, který se rovněž výrazně podepsal na architektonické tváři Helsink (kromě jiného navrhoval známou halu Finlandia), ze zpětného pohledu udivují přetrvávající moderností.
Výstava Finský design-125 tak například zahrnuje kolekci Aaltových židlí z počátku třicátých let (odborníci je znají pod typovým názvem Paimio), které může průměrně obeznalý divák lehce považovat za moderní design devadesátých let. Sice mylně, ale bez studu - různé variace Aaltova výchozího nápadu se totiž dodnes do designerských návrhů evidentně vracejí. V Helsinkách je všude blízko, a tak stačí patnáct minut ostré chůze k přesunu od Design studia k další klíčové výstavě letošního kulturního roku, kterou je retrospektiva výtvarníka Tapio Wirkkaly a která je pod názvem Oko, ruka, myšlenka otevřena až do června příštího roku v helsinkém Muzeu umění a designu.
Expozice ukazuje, že neexistuje opravdu nic, čeho by se nemohla ruka designéra dotknout. Wirkkala, jehož výstavní kolekce na milánských trienále v první polovině padesátých let proslavily nejen jeho samého, ale definitivně i finský design, upřel své tvůrčí úsilí na kdeco. Je autorem série poštovních známek k helsinské olympiádě roku 1952, navrhoval třpytky na ryby, lovecké nože, užité sklo a keramiku, v roce 1958 vyhrál jeho urbanistický návrh soutěž vypsanou bruselským EXPO na námět Město roku 2000 a kromě jiného je také autorem známé zdrsnělé lahve finské vodky Finlandia.
Wirkkala, jehož tvůrčí dráha se uzavřela v roce 1985, může být snad považován za minulost finského designu (byť opravdu jen pro letopočet úmrtí). Helsinští ovšem ve svém letošním výstavním programu upozornili i na budoucnost tohoto druhu umění. Samostatnou expozici připra vili v prostorách Finské národní galerie studenti Vysoké školy umění a designu, přičemž součástí této výstavy byly i odborné semináře a tvůrčí dílny. Jiným velkým výstavním projektem se pak přes léto ještě stala kolekce s názvem Fantasi Design, která se soustředila na užité umění pro děti. Tedy nejen toho, co vytvářejí dospělí pro malé, ale také prací, které zaslaly děti z více než stovky škol severských zemí.
A pominout nelze v Helsinkách ani fakt, že i cestou ulicemi města design a architektura chodce neopouštějí. Naopak - spíše je těžké se rozhodnout, zda se vztyčenou hlavou obdivovat četné sošné konstrukce Aalta či Saarinena, úchvatnou budovu Muzea současného umění, které se říká Kiasma, od amerického architekta Stevena Holla, či nakukovat do výloh obchodů, v nichž si lze koupit keramiku podle Wirkkalových návrhů, případně nábytek, jehož design sleduje původní tvorbu studia Artek.
 Ukázka finského designu. |
 Ukázka finského designu. |
 Ukázka finského designu. |
 Ukázka finského designu. |
 Ukázka finského designu. |
 Ukázka finského designu. |
 Ukázka finského designu. |
 Ukázka finského designu. |
