Když se v tuzemské hudební branži někdo zaklíná šansonem, posluchačům vytane na mysli spíše podání Hany Hegerové. A k tomu má Vondráčková, při vší úctě k jejím pěveckým schopnostem, v případě této nahrávky daleko. Je však třeba ocenit odvahu, s níž se pustila na trochu neprobádané území, jakým je třeba spolupráce se slovenským jazzovým skladatelem Matejem Benkem. Jeho skladba Prší jako ve filmu s odlehčenou aranží pro klavír a trubku patří k vrcholům alba.
Dávno vím svýAutor: Helena Vondráčková |
Vondráčková je díky písním typu Dlouhá noc vnímána jako královna pozdního diska. Sice trochu neprávem, protože podobné „tuc tuc“ skladby v její diskografii posledních let nepřevažují, ale i tak je sympatické, že se na desce Dávno vím svý ona a její spolupracovníci rozhodli vydat dost odlišnou cestou.
Jenže k šansonům prostě nedošli. Výsledkem je pop, sice kultivovanější a jemnější, než by posluchač od stálice tuzemského středního proudu asi čekal, ale pořád pop.
Obal desky Dávno vím svý
Šansonové nádechy, které na nahrávce lze vysledovat, se utopily především v produkci, jež z intimních skladeb dělá mnohdy zbytečně opulentní kusy. Například v písni Holubice v pasáži se k decentnímu klavíru přidává oblak smyčců a příliš basový spodek, čímž se něžná balada posouvá k poli vzletných popových hymen, zůstává však v půli cesty. Podobně dopadlo Jablko z pera Jana Dvořáka, skladba, kterou podtrhuje moderní samplovaná rytmika. Paradoxně asi nejlépe nakonec působí závěrečná píseň Já s tebou hlavu ztrácím, kterou napsali Ondřej Soukup s Gabrielou Osvaldovou, protože se nesnaží naplnit rádoby šansonovou škatulku, ale je beze studu čistou a kvalitní „popinou“ v tom nejlepším slova smyslu.
Jistá neukotvenost celkového zvuku se bohužel projevuje i ve zpěvu Heleny Vondráčkové. Tomu sice nelze po technické stránce nic vytknout, na to je příliš velkou profesionálkou a ona i její tým si dovedou kvalitní výsledek pohlídat. To ovšem neplatí, pokud se zaposloucháme do propojení zpěvu s instrumentací.
A tady bohužel dostáváme nepříliš rozmanitou a až na některé pasáže málo dynamickou kolekci. Čestnou výjimkou budiž píseň Oči, kde je Vondráčková mile zaujatá.
Dojem z desky Dávno vím svý tudíž není jednoznačný. Kdo si pod šansony představí Hanu Hegerovou či Edith Piaf, bude z alba spíše zklamaný. Posluchač, který touží po docela příjemném popu říznutém intimnějšími polohami, si novinku od Heleny Vondráčkové užije.
