Jaké to je, když se legenda rozloupne na dvě části? Dojem z party kolem kytaristy Tonyho Iommiho a basáka Geezera Butlera, strunných pilířů Black Sabbath, byl výtečný.
Přitom název Heaven And Hell, za kterým se jakoby skryli, měl opodstatnění. Nezazněly pecky Paranoid, Changes, Iron Man či jiné hity spojené se jménem Ozzyho Osbourna, kterému bude patřít úterní sólová show v Sazka Areně.
Heaven And Hell se drželi hlavně materiálu, který natočili v téhle sestavě se zpěvákem Ronniem Jamesem Diem v roce 1980 na stejnojmenné album, k němuž pak přibyly další dva tituly. Tehdy si ovšem stále říkali Black Sabbath.
Ve zpola zaplněné T-Mobile Areně to bylo každému jedno. Publikum zažilo jízdu starých mistrů, kteří králi ostře, pádně a k věci. Temně laděná kytarová muzika přesně zařezávala a valila se z reprosoustav jako vlna za vlnou.
Kapelovému stylu odpovídalo vybavení pódia s dekorací, ze které se díky projekcím stával strašidelný dům nebo obrazová plocha, na níž defilovaly postavy v kápích, zkrátka stylová hororová sabbathovská atmosféra ve staroanglickém duchu.
Zpěvák Ronnie James Dio se překonával, jeho kovový hlas se zvedal do nebetyčných výšek, aniž by ztrácel ve čtyřiašedesáti letech sílu. Ve spojení s hromovou rytmikou to bylo zvlášť působivé, navíc ve skladbě Heaven And Hell se publikum přidalo v táhlém chorálu.
Tohle byla vážnější, ponuřejší show metalových klasiků, kteří se po hodině a půl hraní ukázali ve formě. Rozhodně nepůsobili jako zombie. A nabízelo se srovnání. Postava Ozzy Osbourna by obarvila chemii téhle kapely jinak, asi směrem k zábavnějšímu šílenství.
Ale to už by byla jiná show s hlavičkou Black Sabbath. Uvidíme, jestli bude Ozzymu, jenž má vlastní partu s kytaristou Zakkem Wyldem, v Sazka Areně stačit dech.
Vladimír Vlasák
HEAVEN AND HELL
T-Mobile Arena Praha, 25. června 2007.
Hodnocení iDNES.cz: 80%
