Nyní se ve filmu nesoucím jméno slavné básně E. A. Poea Havran vraždí podle návodů, jež spisovatel poskytl ve svých dílech. Sám proto zprvu patří k podezřelým, pak pomáhá policii. A nakonec zachraňuje před sériovým zabijákem vlastní snoubenku. A právě to přinese hlavní potíž.
Úvodní část Havrana totiž působí slušně v obou rovinách: jako dobová detektivka v chladně vybledlých odstínech i jako životopisný portrét věčně opilého, zadluženého a zneuznaného génia, jenž svou hořkost vyjadřuje okouzlujícím sarkasmem.
John Cusack si několikeré sólo s gustem vychutnává. Při výstupu v hospodě, v literárním klubu, kde vyučuje rozdychtěné paničky řemeslu veršotepců, a zejména na půdě starosvětské redakce, kde spílá svým konkurentům včetně "třetiřadého básníka" Longfellowa. Zákulisí médií z 19. století přináší milý novinářský bonus stejně jako černý humor scény, v níž je krvavému mučení vystaven kritik.
Fakt, že každá oběť zosobní jednu z Poeových prací od Vražd v ulici Morgue po Jámu a kyvadlo, bohužel přidává filmu vedle lehce naučného rázu i mechanickou stavbu, podpořenou ještě pátráním od nápovědy k nápovědě ve stylu Šifry mistra Leonarda. Divák váhá, jestli má tipovat pachatele, nebo vyplňovat čtenářský kvíz.
Ovšem nejvíc snímku škodí motiv hrdinovy lásky v ohrožení. Jednak Alice Eve nepatří zrovna k herecké elitě, jednak pohřbívání zaživa už prodala daleko rafinovaněji Uma Thurmanová ve filmu Kill Bill. A především Poe ztrápený, neboť sužovaný obavami o milovanou bytost, okouzluje méně než Poe sršící duchaplnou jízlivostí. Nemluvě o finále, které mu z velké části ukradne výřečný padouch, bez jehož vysvětlivek by se však krkolomné řešení opravdu těžko obešlo.