Havlovo Vyrozumění má stále aktuální náboj

V příštím roce uplyne třicet let od památného představení Havlovy Žebrácké opery v Horních Počernicích, které tehdy rozehnala normalizační policie. Hru Divadla Na tahu režijně ztvárnil Andrej Krob, kterému se později podařilo zinscenovat postupně všechna dramatická díla Václava Havla.

V Klicperově divadle v Hradci Králové připravil před časem Pokoušení, nyní se zde na komorní scéně Beseda objevuje v jeho nastudování Vyrozumění, hra o dvanácti obrazech z roku 1965.

Pro všechny Krobovy havlovské inscenace bylo charakteristické, že je vždy zasazoval do konkrétního, reálného prostředí a času, aby o to lépe vynikla složitost dění i "zaumnost" jednotlivých dialogů.

Také v Hradci tvoří scénu pouze soustava několika bytelných dveří, úřednické stolky a židle, s ředitelským piedestalem v pozadí. Především však Krob dokázal probudit dřímající herecké kvality v amatérech a u profesionálních herců "aktivovat" jejich spící herectví.

Nejinak tomu bylo i při poslední inscenaci, i když zrovna v Hradci je u velice kvalitního ansámblu o "spící" herectvo nouze. Hlavní roli ředitele Grosse ztvárnil mimořádně přesvědčivě Ondřej Malý - průnik ironie a trpitelství vrcholí v pokrytecké rétorice, když zjihlé sekretářce Marii (jakési předloze Markétky v pozdějším Pokoušení), kterou hraje Eliška Boušková, vysvětluje, že by rád konal jinak, ale že odcizení, mocná čarodějka, svými mechanismy způsobuje, že jedná zcela opačně.

Dravčím polohám postavy náměstka Baláše dal názorně vyniknout Filip Rajmont. Lubor Novotný skvěle uplatnil své komické vlohy v roli učitele úřednického new-speaku Periny, aniž sama postava rušivě vystupuje do prvního plánu.

Právě ve hře Vyrozumění se poprvé objevilo dnes poměrně často užívané slůvko ptydepe označující jazyk, který má původně usnadnit komunikaci, nakonec se však zahltí sám v sobě. Hodně narážek také koresponduje s myšlenkami Václava Havla vyjádřenými v eseji o dialektické metafyzice či metafyzické dialektice - toto slovní spojení lze ostatně obracet jako rukavici.

Přes některé dobové odkazy (sebekritika, rehabilitace) připomínající tu více tu méně naše šedesátá léta nelze tvrdit, že Vyrozumění je anachronismus. Byrokratická spiknutí, odcizený svět spletitých institucí nebo mocenské intriky, to vše má i dnes neotřelý, aktuální náboj, třebaže právě dnešní výklad míří nejednou někam jinam, než v současnosti vidí a přeje si sám autor.

VÁCLAV HAVEL - Vyrozumění
Klicperovo divadlo Hradec Králové, studio Beseda. Režie Andrej Krob, scéna a kostýmy Jan Dušek.