Jen málokdy se bývalý prezident Václav Havel objevuje na veřejnosti, slavnostnímu uvedení své poslední knihy sebraných projevů na trh však asistoval osobně. V knihkupectví Paseka na pražských Vinohradech se na událost připravovali celý den.
Maminka nakladatele Ladislava Horáčka dokonce napekla pro vzácné hosty několik krabic koláčů. Václav Havel si však nakonec vzal jenom dva, "na cestu". "Všechny židle jsme vynosili ven a nabídli jsme je lidem, kteří tu čekali na Václava Havla. Do fronty na podpis se první zájemci začali řadit už před čtvrtou hodinou odpoledne," vysvětluje dcera nakladatele a pracovnice v knihkupectví Anna Horáčková. Další židle nabídla čekajícím i sousední herna U Slona.
Krátce po páté hodině to v davu zašumí, první jednotlivci začínají mávat a po chvíli se ulicí rozezní tleskot dlaní. Po chodníku od vinohradského divadla přicházejí manželé Havlovi.
Oba vypadají odpočatě, usmívají se. Václav Havel přijímá první ruku nataženou k pozdravu, ale pak už se nezastavuje a jde přímo do prodejny.
S manželkou usedá za stolek, kde mají připraveny dva barevné fixy: zelený a červený. Přesně tak, jak si to přáli. Zeleným nejprve Václav Havel vepíše do předložených knížek věnování a podpis, červeným pak připojí nezbytné srdíčko.
Miloš Janoušek čekal ve frontě nejdéle, už od půl čtvrté. V ruce držel dopis, kterým mu prezidentská kancelář v roce 1996 poděkovala za přání, které tehdy poslal Václavu Havlovi k narozeninám.
"Na bývalého pana prezidenta tu počkám rád. Nevadí mi to," říká přesvědčeně. Když mu pak Havel dopis skutečně podepsal, spokojený důchodce se jím před prodejnou rád pochlubil.
Exprezident Havel však při včerejší autogramiádě podepisoval i kurióznější věci. "Víte, to je na památku pro syna. Bude teď mít dvacáté výročí svatby," požádala starší žena o neobvyklé věnování do knihy. Havel jejímu přání vyhověl. Stejně jako další ženě, která zase předložila k podpisu album rodinných fotografií.
Zatímco se Václav Havel podepisoval, manželka Dagmar stihla s čekajícími lidmi prohodit pár slov. "Kolik stojí ta knížka?" zeptala se Dagmar Havlová ženy, která přistoupila ke stolku. "Přes dvě stě korun," odpověděla žena. "Ehm..., to je dneska drahota," podotkl nesměle a s omluvným tónem v hlase Václav Havel.
Venkovní fronta se pohybuje kupředu jen pomalu. Mnozí přinesli k podpisu i několik knih. "Dobrý den paní Dáše, hodně zdravíčka přeji," říká další zájemkyně a hned pokládá na stůl čtyři knihy. "Víš co, já budu mezitím otevírat ty další," navrhuje manželovi Dagmar, aby autogramiáda postupovala rychleji.
"Tady máte, pane prezidente, růžičku," říká rozechvělým hlasem starší paní a pokládá květinu na stolek. "Já jsem ta paní z Ořechovky," připomíná se zřejmě sousedka: ve stejné pražské čtvrti mají totiž Havlovi svoji vilu. "Á ano, to jste vy s těmi přítelkyněmi, že?" reaguje exprezident.
K novinářům jsou Havlovi podstatně méně otevření, ptát se na cokoli exprezidenta je striktně zakázáno. Přesto se jeden dotaz podaří, a to, jak se oba mají. "Daří se nám dobře, jen dovolená mohla být delší," odpověděla za manžela Dagmar.
Mnozí si přišli pro podpis proto, aby mohli někdejší hlavě státu říci, že si jí váží. "Pane prezidente, děkujeme za všechno, co jste pro nás udělal," podala Havlovi ruku jedna z žen. Po chvíli postarší muž exprezidentovi sdělil, jak ho jeho kniha duchovně obohatila. "Málokdo dosahuje takové úrovně jako Václav Havel, já ho srovnávám s Masarykem," prohlásil Josef Bláha.
Přestože původně měla autogramiáda skončit v šest hodin večer, zájemců o podpis přišlo tolik, že Václav Havel podepisoval knihy ještě před půl sedmou. Na další autogramiádu by bývalý prezident mohl přijít ve druhé polovině dubna, kdy vyjde kniha architekta Bořka Šípka o tom, jak upravoval Pražský hrad. Václav Havel mu do knihy napsal předmluvu.
