Americký časopis Time ho včlenil mezi hrdiny posledních šedesáti let. Bývalý prezident Václav Havel má ve Spojených státech, kde pobývá na pozvání Kolumbijské univerzity, nepopiratelnou podporu. To potvrzuje i překladatelka jeho her Carol Rocamora, která o něm vydala pětisetstránkovou knihu nazvanou Jednání odvahy.
Pochvalně se o jejím titulu vyjádřil jak Miloš Forman, tak dramatik a nositel tří Pulitzerových cen Edward Albee. Paradoxně se Rocamora seznámila s Havlovým dílem až roku 2000 při pobytu v Praze.
* Václav Havel svůj životní příběh označil za inspiraci pro všechny, kteří se zasazují o ideály – představuje totiž naději, že i jejich život může skončit happy endem. Myslíte, že je to happy end?
To nejzajímavější na Havlově příběhu je to, že ještě není u konce. Podle mne nyní prožívá velmi důležité období, hledá novou inspiraci: jak pokračovat jako umělec a zároveň jak prospět světu, který ho vždy zajímal. Myslím, že má stále co říci.
* Kdy jste se poprvé setkala s jeho dílem?
Až roku 2000, do té doby jsem Havlovy práce neznala. Učila jsem na Newyorské univerzitě v Praze a pro list New York Times psala články o divadle. Viděla jsem Žebráckou operu v Divadle Járy Cimrmana, ve studentském pojetí. Po představení jsem zašla za herci: „To musí být fantastické, být mladý v České republice a hrát hru českého prezidenta.“ Odpověděli, že je to dlouhý příběh. Můj nakladatel mi pak radil, abych napsala o Havlových hrách. A já napsala fascinující příběh: že hry Václava Havla reflektovaly zemi, v které žil, ale také ji pomáhaly změnit. Což stojí za to vyprávět.
* Je obtížné Havla překládat?
Ano, protože je to autor idejí, s velmi filozofickým základem. Kombinuje absurdní, humoristickou i velmi temnou, kafkovskou dimenzi. Řekla bych, že na rozdíl od Britů či Němců ho Američané příliš neznají jako dramatika, je pro ně spíše politickou postavou, která také píše. Doufám, že se to změní. Je to skrytý poklad, skutečná součást literatury 20. století.
* Jak byste svou knihu o Havlovi představila?
Vyprávím příběh jeho života v divadle – tak, aby inspiroval zejména anglofonní spisovatele. Aby jím poměřili vlastní snažení a tradice a pochopili, jak velký význam divadlo může mít. Někdy si říkám, zda opravdu víme, proč píšeme hry a mluvíme o divadle. Pokud studujete Havlův život v divadle, hodně si toho uvědomíte.
* O Václavu Havlovi několik knih vzniklo, biografie Johna Keana či Edy Kriseové. Co přinášíte nového?
Je to první kniha v angličtině na toto téma. Zpovídala jsem více než padesát lidí v Česku a v Americe, kteří byli s Havlovým divadelním působením spjatí. Vyprávěli mi řadu skvělých příhod – mnohé z nich by se daly nazvat termínem „oral theatre history“ (vyprávěné divadelní dějiny), nikdy předtím nebyly v angličtině publikovány. Například příběh Divadla Na tahu, soustřeďujícího se výlučně na Havlovy hry. Vyprávěl mi to režisér Andrej Krob, který je jedním z hrdinů Havlova divadelního života. Osud Žebrácké opery uvedené roku 1975 v Horních Počernicích není na Západě znám. V rešerších mi hodně pomohly Divadlo Na zábradlí, Divadelní ústav a agentura Aura-pont.
* Soudíte i Havlův osobní život, jak to dělá ve svém životopise Keane?
Zajímala jsem se o divadlo, ne o jeho osobní soukromý život. Přeji si, aby byl respektován.
* Zabýváte se také Havlovou současnou pozicí v Česku?
Ne, knížka končí rokem 2003, kdy skončilo jeho prezidentství. Nemyslím, že bych právě já měla situaci hodnotit: za svého pobytu zde jsem pochopila, že česká společnost je světem pro sebe a musíte být Češkou, abyste za ni mohla mluvit. Nicméně – cítím, že Václav Havel je ve své zemi trochu podceňován.
* A jaké jsou podle vás příčiny tohoto podcenění?
Vladimír Just říká: Čekali jsme utopii, kterou jsme nedostali. Podobně jako J. F. Kennedy v Americe zosobňuje Václav Havel ideály. Jenže nikdo nemůže zaručit idealistický svět. Slibuji, že za deset patnáct let bude pro vás skutečným hrdinou – oslavován jako velký člověk a vizionář.
* A pro Američany je Václav Havel hrdinou?
Ano, i když se tomu slovu zpěčuje. V rozhovoru, který jsem s ním vedla, jsem položila otázku: je postava z vašich her Ferdinand Vaněk hrdinou? A Havel odpověděl: Ne. Je velmi pokorný a neokázalý, podobně jako jeho Vaňek. Když odstoupil z funkce prezidenta, New York Times o něm psal jako o žijícím světci. Myslím, že to není jen image: lidé jako Bill Clinton, Elie Wiesel a další, kteří mu vyjadřují podporu, vědí, že je skvělým člověkem a velkým humanistou, který má vzácnou schopnost probudit v druhých to nejlepší. Sametová revoluce je zázrak, ale nikdy by se nekonala bez někoho, kdo dokáže lidi nadchnout a spojit.
