Harry Potter a Fénixův řád

Harry Potter a Fénixův řád - snímek z filmu | foto: Profimedia.cz

Harry Potter smrtí nešetří. Není první ani poslední

  • 36
Díl od dílu jsou příběhy J. K. Rowlingové temnější. Nevzdalují se příliš dětskému čtenáři? A neměly by být děti témat smrti ušetřeny?

Nejúspěšnější současná autorka Joanne K. Rowlingová otevřeně přiznává, že její knížky jsou z velké části o smrti. Na začátku je to tragický skon Harryho rodičů, ale umírají i další hrdinovi nejbližší - ředitel Bradavic Albus Brumbál či Harryho kmotr Sirius Black. Ale je to stále dětská literatura?

Dětství bývá často chápáno jako něco, co má nárok na bezstarostnost a co se musí hájit a chránit před tím, co neodvratně přijde. Děti by tomu přece ještě nerozuměly. Nerozuměly? Dětská psycholožka Václava Masáková míní, že smutek, bolest i smrt jsou součástí koloběhu života a je pošetilé a vlastně i chybné se jim bránit.

"Budou se s tím o to obtížněji vyrovnávat v dospělosti. Dobrá knížka může děti učit žít s fenoménem smrti," podotýká. Varuje však před samoúčelným vršením hrůzy, agrese a násilí, které má za následek, že je princip smrti vnímán podobně jako voda - samozřejmá, neškodná, zábavná hra, v níž jednoho zabijete a vynoří se další. Podle Masákové je tu i další otázka - nestává se v době, která bolest vytěsňuje, smrt nutně čímsi virtuálním, fiktivním?

Ulekl se, a proto mlčel
Už počátkem 40. let známý český kritik a někdejší ředitel nakladatelství Melantrich Bedřich Fučík varoval před ohraničováním literatury určené dětem, vydělováním smrti a utrpení, prvků celistvosti života. Ani staré dobré pohádky nikoho nešetřily. Běžně se spojují se šťastnými slovy "a všichni spokojeně a svorně žili", ale třeba O třech zakletých psech Boženy Němcové je v podstatě docela úzkostný příběh, vyznávající
příměr oko za oko, zub za zub.

Mstivá sestra přichystá bratrovi smrtící lože s dlouhou dýkou, na kterou se král Vítek nabodne a zemře. Psi ho sice posléze oživí, mají však královo svolení rozsápat původce, ať je to kdokoliv. Následky jsou komentovány stručně a chladně jako samozřejmá zákonitost: "Ráno, když se Vítek probudil, přiběhli k němu lidé a řekli, jaké neštěstí se stalo s jeho sestrou. Ulekl se, ale věděl, že se jí křivda nestala, a proto mlčel."

Jsou tu i další příklady pochmurných pohádek bratří Grimmů či Hanse Ch. Andersena, jehož mořská víla se vzdá nesmrtelnosti kvůli nešťastné lásce a smrtelně trpí. Sympatické postavy, včetně psa Bubliny, předčasně umíraly v příbězích od Jaroslava Foglara. A co teprve legendární mayovky, které školáci hltali pod lavicí už za autorova života a v nichž statečný Vinnetou umírá v horách, zasažen kulkou.

Pomoc nevyléčitelným
Apak roku 1973 vyšla krásná, smutná knížka Bratři Lví srdce Astrid Lindgrenové. Malý, těžce nemocný Karel (přezdívaný Suchárek) náhodně zaslechne hovor své matky, že zemře. A jeho obětavý bratr Jonatán pak zahyne při požáru domu, odkud Karla na poslední chvíli zachrání. Bratři však po smrti v pohádkové zemi Nangijale prožijí mnohá dobrodružství.

"Víš, že umřu? řekl jsem a rozbrečel jsem se." Jonatán se na chviličku zamyslel. Asi neměl chuť mi odpovídat, ale nakonec řekl: "Ano, vím to." Vzlykal jsem ještě víc. To je hrozná nespravedlnost," řekl jsem, "že někdo musí umřít, ještě než mu je deset." Knihu provázely útoky a obvinění včetně toho, že děti nabádá k sebevraždě. Autorka si stála na svém: chtěla poskytnout útěchu a naději dětem, které jsou nevyléčitelně nemocné a cítí se s hrozným vědomím samy.

Dnes už by autorce asi nikdo nic nevyčítal, natolik je současná literatura realistická. Dětští hrdinové stárnou rychleji, jsou samostatnější, ale i umínění a vzteklí, což však bývá obrana na osamělost a tíhu. Takový je třeba geniální chlapec Artemis Fowl irského autora Eoina Colfera, postavy Philipa Pullmana i Joanne K. Rowlingové.

Před pár lety se světovým a ceněným bestsellerem stala kniha Američanky Alice Seboldové Pevné pouto, v němž je čtrnáctiletá hrdinka zavražděna sousedem a svého vraha pozoruje z nebe. Lindgrenové, ale i Seboldové příběh je však přese všechno o naději. Podobně jako knížka české autorky Ivy Procházkové Myši patří do nebe, vyhlášená nejlepší loňskou dětskou knihou.

Myška Šupito se zabije při pádu ze srázu, ale ocitne se v nebi - společně se svým úhlavním nepřítelem, z něhož se časem stane nejlepší kamarád. A když se pak oba na zem vrací, je to ve vyměněných úlohách.