O čem jsou tyto knihy? Stručně: Harry Potter studuje na kouzelnické škole v Bradavicích. Kouzelnický svět nepozorovaně prorůstá svět obyčejných lidí, mudlů. Studium je rozvrženo do sedmi let a každému roku je (a zřejmě i bude) věnována jedna kniha. Harry je z neznámých důvodů hlavním soupeřem představitele zla, lorda Voldemorta. Kniha vždy začíná o letních prázdninách, kdy je Harry u odpudivých nevlastních rodičů. Ke konci prázdnin si musí opatřit čarodějné pomůcky a odjíždí do školy v Bradavicích. Harry a jeho spolužáci zde zakoušejí obvyklá školní trápení - od zlomyslných spolužáků a zaujatých profesorů až po svár mezi školními povinnostmi a jinými spády. Harry je navíc ohrožován představitelem zla, kdysi všemocným lordem Voldemortem. Harry & spol. jsou trvale vystavováni dramatickým a naprosto nečekaným zvratům, po (úspěšném) absolvování všech peripetií odjíždějí na prázdniny, aby se opět setkali v dalším školním roce.
Takto zjednodušený děj všech publikovaných dílů připomíná počítačovou úrovňovou hru, kdy je hráč na každé úrovni vystavován podobným nástrahám, úkoly se příliš neliší, bludiště má v další úrovni odlišný tvar a ve skryté jeskyni číhá jiný zloduch. Princip všech úrovní však je velmi obdobný, jako by si autorka naschvál uložila omezení, se kterými se musí vypořádat, a jen vybrušovala a zpřesňovala variace jediného příběhu.
Harry dospívá
Myšlení Harryho v prvním díle je nevyhraněné, dětské. Postupně se však učí v komplikovaném světě přežít, vyrovnat se se smrtelným ohrožením a rozpoznat, kdo je přítel opravdový a kdo jen předstíraný. Pro Harryho je těžký nejen boj s trolly či jinými nepřáteli, ale i kontrast mezi jeho přeplněným bankovním trezorem a skromnými finančními prostředky rodiny jeho spolužáka. Ve čtvrtém díle navíc již začínají problémy s děvčaty, krize důvěry ve vztahu s kamarády, Harry si začíná prosazovat svůj názor, je prchlivý, trpí svou výjimečností, dostaví se uraženost.
Harry stárne a dospívá se svými čtenáři: první díl byl napsán pro čtenáře, kteří jsou dnes již o několik let starší, a autorka dnes píše (lépe než zpočátku) právě pro ně. Děj sleduje proměnu z dítěte v mladého muže, z desetiletého nemilovaného dítěte v mocného kouzelníka, jehož osobnost roste a sílí v konfrontaci s mocným představitelem zla a jeho přisluhovači. Příběh nespočívá ve sladkém bezčasí, jako například knihy A. Ransomeho o Vlaštovkách a Amazonkách či Rychlé šípy J. Foglara, kde je na straně hrdinů pranepatrný vývoj (Mirek Dušín nikdy nezačne mutovat, žádná z Amazonek se nezamiluje do kapitána Johna). Stále jediná poloha, stále jediný pohled na svět, jeden model, jeden věk.
Každý další svazek je komplikovanější, dramatičtější, tlustší a lépe spisovatelsky zvládnutý než díl předchozí. Třetí a zejména čtvrtý díl propracovaly a prohloubily východiska celého příběhu, které již první díl šťastně definoval a poněkud méně šťastně díl druhý zopakoval. Rostoucí rozsah a měnící se forma knih tak sledují cestu, na níž svět pomalu přestává být jednoduchým a bezpečným místem. Svět, který nemá nic společného s idylou Stokorcového lesa (Medvídek Pú), není zabydlen laskavými figurkami švédského venkova (Děti z Bullerbynu) a spolužáci nejsou žádní Mirkové Dušínové. Svět, který má blíže temným tónům nebezpečné Středozemě nebo mrazivému teroru ovládajícímu Nangijalu (A. Lindgrenová - Bratři Lví srdce). V prvně zmíněných knihách neexistuje konflikt mezi dobrem a zlem, svět je slunné místo drobných radostí a starostí. Tolkien a Lindgrenová popisují Středozem a Nangijalu jako země zla, kde veškerá aktivita hrdinů je zasvěcena snaze znovu nastolit dobro.
Dobro kontra zlo
Svět Bradavic, Příčné ulice, Voldemorta, Ministerstva kouzel, Prasinek a mudlů však má více zákoutí, víc vrstev, stýkají se zde různé světy - mudlů, čarodějů, domácích skřítků, kouzelných zvířat, ale i mozkomorů, smrtijedů, zvěromágů, vlkodlaků a bystrozorů, hranice mezi dobrem a zlem je nezřetelná, postavy vnímané jako zlo mohou být nositeli dobra či naopak, každá postava je poznamenána minulostí, která podstatně ovlivňuje dnešek. Promíšení dobra a zla, vůle a zvůle k životu patří a jejich přítomnost v těchto "dětských" knížkách je překvapivá a originální. Je zde třeba ukázána absurdnost lidských motivací (... "A navíc, tvůj otec udělal něco, co mu Snape nikdy nedokázal odpustit." "A co to bylo?" "Zachránil mu život." "Cože?" "Ano..." řekl Brumbál zasněně. "Zvláštní, jak lidé někdy uvažují, co říkáš?").
Čarodějnický svět má i své nedokonalosti a prohřešky. Kouzelníci mohou lehce opravit rozbité sklo nebo krb, odstranit nebo nechat narůst kosti, ale přitom jim může také ujet vlak. Čarodějové se značně temnou minulostí pracují na Ministerstvu kouzel a ministerstvo se namísto boje proti sílící hrozbě zabývá normou pro tloušťku stěny kouzelnických kotlíků. Čarodějové přestupují různá pravidla: například sám šéf odboru zneužívání mudlovských výtvorů je jimi fascinován natolik, že jich má plnou kůlnu, a ředitel bradavické školy musí oklamat ministra kouzel i svého kolegu, aby zachránil nevinně odsouzeného.
Čarodějové se nenaučili mechanismu vládnutí: mají ministerstvo, ale ani stopy po nějaké vládě, nedovedou používat takové instrumenty moci, jako jsou prověrkové komise a zákaz výkonu povolání. Jak je možné, že mohou vykonávat své zaměstnání ti, kteří se v minulosti nechali svést silami zla na scestí? Kouzelníci využívají i strašidelné Mozkomory, protože někdy je třeba "... uzavřít spojenectví se silami, kterým by ses za jiných okolností raději vyhnula". Přitom Mozkomorové jsou zosobněná absolutní hrůza, v dětské literatuře tak děsivou postavu opravdu těžko najdete.
Zlo se trestá těžko
Ani kouzelnická škola není prosta problémů. Přestože je určena víceméně pro elitu, studují zde i ratolesti značně problematických rodičů, ostatně některé osoby v pedagogickém sboru také nejsou bez poskvrny. Ředitele Albuse Brumbála mnozí milují, ale jiní ho posílají do důchodu. Jako ve skutečném životě, ani zde nezvítězí vždycky pravda a láska nad lží a nenávistí, Harry & spol. musí překročit řadu zákazů a vstříc jim vychází jenom Brumbál, někdy přímo v rozporu s Ministerstvem kouzel.
Brumbálův klid, s nímž zlu čelí a současně chápe, že je nelze odstranit, se kterým přiznává, že Voldemorta není možno zabít ("protože není dost naživu"), rozumově nechápeme, ale přijímáme. Víme, že žáci z koleje Zmijozel jsou moudrým kloboukem charakterizováni jako ti, kdo "ničeho se neštítí, by svého došli cíle", tj. v naprostém rozporu s ostatními kolejemi charakterizovanými pojmy jako mravní síla, čestnost, moudrost. Je zřejmé, že ve sváru mezi dobrem a zlem neexistuje jednoduché řešení. Zmijozel a jeho přívržence nelze odstranit, převychovat ani zakázat. Představují temnější stránku lidských (i kouzelnických) vlastností a tužeb, přímo na osobě Harryho je pak ukázáno, že v nás jsou obsaženy oba póly, dobro i zlo, světlo i tma. V základním půdorysu celého příběhu tušíme vnitřní spřízněnost mezi Harrym a Voldemortem, mají nějakého společného jmenovatele (Harrymu je přisouzena čarovná hůlka, která je "pokrevní" sestrou hůlky samotného Voldemorta, Moudrý klobouk zvažuje, zda by se Harry nehodil do koleje zla, do Zmijozelu, Harry sehraje klíčovou úlohu v opětovném povstání lorda Voldemorta).
Harry však vědomě volí cestu ke světlu, odmítá nabídku Moudrého klobouku vstoupit do Zmijozelské koleje. Ano, jeho volba je usnadněna tím, že ví, že jeho rodiče zahynuli kvůli silám zla. Pro ty, kteří nemají za sebou takovou strašlivou formativní událost, je cesta mezi dobrem a zlem méně samozřejmá, klikatá a mnohdy nepostupující vpřed. Harryho aktivní boj proti zlu představuje základní sdělení celého seriálu. Útoky, které obviňují Harryho Pottera ze šíření černé magie a "kazení dětí", se míjejí s poselstvím těchto knih. Ostatně, kouzelnický kolorit je ve všech dílech prezentován spíše groteskně než obdivně.
Dětští čtenáři Harryho Pottera již díky všudypřítomné televizi nejsou překvapeni tím, že i svět čar a kouzel má své neduhy, své zloduchy a neschopné ministry, že se (nevlastní) rodiče chovají nepochopitelně zle, že se hrdinovi často křivdí a dostává nespravedlivé tresty. Vždyť je to tak podobné světu, ve kterém čtenář žije, světu, kde vedle sebe někdy bez povšimnutí a jindy se sveřepou nenávistí koexistují diametrálně odlišné kultury, světu, ve kterém síly dobra nemají dost nástrojů na potrestání zla.
Dětské knížky odrážejí svět, ve kterém žijeme, trochu ho idealizují, pokoušejí se malým čtenářům podstrčit pozitivní životní hodnoty. Úspěšné a čtené knihy spoluformují malé lidičky tím, co jim nabízejí. Od rozkošných mírumilovných idylických pohádek našich babiček, od Všudybylek, Pepánků Nezdarů a Broučků jsme urazili ve 20. století dlouhou cestu přes Honzíkovu cestu a Neználka až k takovým Bratrům Lví srdce (1973), kde jeden z hlavních hrdinů umírá již v druhé kapitole a zbytek knihy líčí v alegorické rovině odboj proti totalitní diktatuře.
Harry Potter přichází o dvacet let později a nabízí nám velmi odvážný pohled na složitý dnešní svět. Mnohé z problémů dneška jsou v knize přetaveny, příští generace dětí budou pohledem Rowlingové formovány. Četba knih o Harry Potterovi, které dnes dostáváme po dávkách, bude mít na malé čtenáře dopad ve smyslu urychlení zrání, popostrčení ke vnímání složitosti světa, hodnot, paradoxů přátelství, důvěry. Stojí za to věnovat jim dnes pozornost a nenechat se odradit povrchními hodnoceními a reklamní megakampaní.
 Obálka druhé knihy o čaroději Harrym Potterovi, jehož příběhy jsou knižním hitem na obou stranách Atlantiku. |
 Hlavním hrdinou nočního čtení v čerčanské knihovně bude Harry Potter. |
 Harry Potter. Fotografie z filmu. |
 Plakát filmu Harry Potter. |
 Harry Potter a Vězeň z Azkabanu |
