Co o hošíkovi víme
Co víme o Harrym kromě toho, že na něm lze skrze knížky, kartičky, film i počítačové hry neuvěřitelně vydělat? Má černé, neučesatelné vlasy, izolepou slepené brýle a bledou tvář s jizvou na čele. Žije v dnešní Anglii, u mudlovských (tedy nekouzelnických) pěstounů, školní rok však tráví v Bradavicích - čarodějnické internátní škole. Když mu byl jeden rok, pokusil se jej - ze zatím neznámých příčin - zabít arcizloduch Voldemort. Naštěstí bezúspěšně, navíc při tomto pokusu sám zmizel ze světa kamsi mezi bytí a nebytí. Fabule do sedmi dílů naplánovaného opusu je pak jasná: Voldemort se snaží vrátit na zem a ke své plné moci, kouzelnický sirotek bojuje o vlastní přežití...
Síla a úspěch knihy Rowlingové tkví zejména v perfektním porozumění dětské duši, v napínavém příběhu a v elegantní polaritě mudlovského a kouzelnického světa. Potterovský cyklus coby "generační seriál" je v tuto chvíli asi nejblíže sáze o Vlaštovkách a Amazonkách Arthura Ransoma. Zatímco "ransomovky" odrážejí ducha viktoriánské Anglie, Harry je hrdina veskrze moderní: kromě boje se zlem se musí vypořádávat s omezenými pěstouny, nepřejícími učiteli - a s bulvárními novinami.
Dobro to má těžké
Ještě před týdnem by si Harry určitě řekl, že najít si partnerku k tanci je hračka proti střetnutí s maďarským trnoocasým drakem. Teď, když už byl drak za ním a on měl požádat nějakou dívku, aby s ním tančila na plese, připustil si, že by si to s drakem rozdal raději ještě jednou.
Zpočátku se u Ohnivého poháru zdá, že máme v ruce jen další díl seriálu, jehož hrdinové musí stárnout spolu se svými čtenáři. Harrymu je nyní čtrnáct. Přejde tedy od "stýskání po rodičích" ke "školní erotice"? Kdepak; nebo lépe - nejen! Rowlingová pochopila, že "sedm epizod ze života mladého čaroděje" nestačí. Na konci minulých knížek byly kapitoly v podstatě uzavřeny - těšit jsme se mohli "na další díl". Teď je všechno jinak. V nejlepším náhle konec - pokračování příště.
Starší "divák" se možná cítil na konci třetího dílu lehce unaven detektivním schématem - prázdninová expozice v rodině pěstounů, krize po začátku školního roku, celoroční peripetie kombinované se "školními historkami", závěrečná "pozitivní katastrofa" v podzemí bradavického hradu a zrychlená katarze. Jenže právě uklidňujícího vydechnutí si v posledních dílech užíváme míň a mín. Již ve Vězni z Azkabanu dobro v žádném případě nezvítězilo - jen se nenechalo porazit.
Samoživitelka zasvěcuje
Zatímco Tolkienův Sauron zůstává strašlivým stínem v dáli, s arcizloduchem Voldemortem se setkáváme tváří v tvář - a věru to není příjemné setkání. Je naturalistické, satanské, zlé. Hadí jazyk, temné chodby, "zneužití dětí" a chlemtání krve jednorožce již dříve ukazovaly směrem k velmi, velmi temnému kultu. Poslední Voldemortovo "představení" je však ještě brutálnější. Pozor! Rowlingová v žádném případě není morbidní.
Harry je skvělým čtením pro starší děti, čtením vlastně milým, zábavným a rozhodně napínavým. Jen v žádném případě ne sladkým. Jak čtenářská obec stárne a dospívá, zasvěcuje ji Rowlingová do tajů světa. Zlo je čím dál rafinovanější, hůře pojmenovatelné, děsivější. Největším společníkem temných sil náhle nejsou obři či jiná hrůzná stvoření, ale omezenost a zbabělost lidí a úřadů. (Bonbonek pro pana premiéra: jedním z největších padouchů je novinářka.)
Harry - světe div se - přežije i letošní rok v Bradavicích. Ale idyla bezpečí a v podstatě nevinných dětských her je nenávratně pryč. Lord Voldemort přestává být vzdálenou hrozbou: Ohnivý pohár začíná a končí krutou smrtí nevinného. Občas je možná dospělejšímu líto, že za Joanne Kathleen Rowlingovou nestojí nějaké "hlubší" zázemí než životní zkušenost relativně mladé samoživitelky. Padouši se rekrutují zejména ze "starých čistokrevných" rodů, naopak největší klaďáci jsou buď sirotci či děti z "divných" rodin a Harryho kamarádka Hermiona zakládá spolek za pozvednutí práv domácích skřítků...
Přesto drama Ohnivého poháru naštěstí vymaňuje autorku ze schématu "jednoduchého dobrodružství" - prožíváme-li s Harrym jeho životní příběh, jsme zpátky v mytickém vyprávění o dobru, zlu a těžké, bolestné člověčí volbě.
Co víme o Harrym kromě toho, že na něm lze skrze knížky, kartičky, film i počítačové hry neuvěřitelně vydělat? Má černé, neučesatelné vlasy, izolepou slepené brýle a bledou tvář s jizvou na čele. Žije v dnešní Anglii, u mudlovských (tedy nekouzelnických) pěstounů, školní rok však tráví v Bradavicích - čarodějnické internátní škole. Když mu byl jeden rok, pokusil se jej - ze zatím neznámých příčin - zabít arcizloduch Voldemort. Naštěstí bezúspěšně, navíc při tomto pokusu sám zmizel ze světa kamsi mezi bytí a nebytí. Fabule do sedmi dílů naplánovaného opusu je pak jasná: Voldemort se snaží vrátit na zem a ke své plné moci, kouzelnický sirotek bojuje o vlastní přežití...
|
J. K. Rowlingová: |
|
Přeložil: Vladimír Medek |
|
Ilustrace na obálce: Mary GrandPré |
|
Frontispis a ilustrace v knize: Galina Miklínová |
|
Albatros, Praha 2001 |
|
576 stran, náklad neuveden |
|
Cena: 259 korun |
|
Pro čtenáře od 9 do 99 let i více. |
Dobro to má těžké
Ještě před týdnem by si Harry určitě řekl, že najít si partnerku k tanci je hračka proti střetnutí s maďarským trnoocasým drakem. Teď, když už byl drak za ním a on měl požádat nějakou dívku, aby s ním tančila na plese, připustil si, že by si to s drakem rozdal raději ještě jednou.
Zpočátku se u Ohnivého poháru zdá, že máme v ruce jen další díl seriálu, jehož hrdinové musí stárnout spolu se svými čtenáři. Harrymu je nyní čtrnáct. Přejde tedy od "stýskání po rodičích" ke "školní erotice"? Kdepak; nebo lépe - nejen! Rowlingová pochopila, že "sedm epizod ze života mladého čaroděje" nestačí. Na konci minulých knížek byly kapitoly v podstatě uzavřeny - těšit jsme se mohli "na další díl". Teď je všechno jinak. V nejlepším náhle konec - pokračování příště.
Starší "divák" se možná cítil na konci třetího dílu lehce unaven detektivním schématem - prázdninová expozice v rodině pěstounů, krize po začátku školního roku, celoroční peripetie kombinované se "školními historkami", závěrečná "pozitivní katastrofa" v podzemí bradavického hradu a zrychlená katarze. Jenže právě uklidňujícího vydechnutí si v posledních dílech užíváme míň a mín. Již ve Vězni z Azkabanu dobro v žádném případě nezvítězilo - jen se nenechalo porazit.
Samoživitelka zasvěcuje
Zatímco Tolkienův Sauron zůstává strašlivým stínem v dáli, s arcizloduchem Voldemortem se setkáváme tváří v tvář - a věru to není příjemné setkání. Je naturalistické, satanské, zlé. Hadí jazyk, temné chodby, "zneužití dětí" a chlemtání krve jednorožce již dříve ukazovaly směrem k velmi, velmi temnému kultu. Poslední Voldemortovo "představení" je však ještě brutálnější. Pozor! Rowlingová v žádném případě není morbidní.
Harry je skvělým čtením pro starší děti, čtením vlastně milým, zábavným a rozhodně napínavým. Jen v žádném případě ne sladkým. Jak čtenářská obec stárne a dospívá, zasvěcuje ji Rowlingová do tajů světa. Zlo je čím dál rafinovanější, hůře pojmenovatelné, děsivější. Největším společníkem temných sil náhle nejsou obři či jiná hrůzná stvoření, ale omezenost a zbabělost lidí a úřadů. (Bonbonek pro pana premiéra: jedním z největších padouchů je novinářka.)
Harry - světe div se - přežije i letošní rok v Bradavicích. Ale idyla bezpečí a v podstatě nevinných dětských her je nenávratně pryč. Lord Voldemort přestává být vzdálenou hrozbou: Ohnivý pohár začíná a končí krutou smrtí nevinného. Občas je možná dospělejšímu líto, že za Joanne Kathleen Rowlingovou nestojí nějaké "hlubší" zázemí než životní zkušenost relativně mladé samoživitelky. Padouši se rekrutují zejména ze "starých čistokrevných" rodů, naopak největší klaďáci jsou buď sirotci či děti z "divných" rodin a Harryho kamarádka Hermiona zakládá spolek za pozvednutí práv domácích skřítků...
Přesto drama Ohnivého poháru naštěstí vymaňuje autorku ze schématu "jednoduchého dobrodružství" - prožíváme-li s Harrym jeho životní příběh, jsme zpátky v mytickém vyprávění o dobru, zlu a těžké, bolestné člověčí volbě.
