Role dirigenta se ujal šestadvacetiletý Matthias Foremny (vítěz mezinárodní soutěže Pražského jara 1995), pro něhož se programová skladba večera ukázala být tvrdým oříškem. Silnou stránkou Foremnyho je frázování. Dallapiccolovo stručné dílo zaštítil klidnou koncentrací, která je pro kompaktní vyznění skladby klíčová, a skvěle vytvaroval závěrečnou Haydnovu Symfonii č. 99 Es dur. Naopak Stravinského kompozice poukázala na dirigentovy rezervy v práci s detaily a stylizací. S první i druhou větou by bývalo zapotřebí si víc pohrát; naproti tomu třetí věta, která se "hraje sama", dopadla zdařile.
Vrcholem večera se tak stal Ginasterův koncert a jeho hvězdou harfistka Kateřina Englichová. S poměrně vysokými technickými i výrazovými nároky skladby (časté proměny rytmů, sazby ad.) si umělkyně poradila suverénně a se zdánlivou lehkostí. O preciznosti a vyrovnanosti její hry vypovídaly nejen svižné pasáže, ale zvláště fráze v pomalých tempech a dlouhých hodnotách. Zlatým hřebem pak bylo Englichové rozsáhlé sólo na začátku třetí věty.
- sobota 5. prosince 1998