Harfistka Englichová ozdobila koncert v Rudolfinu

- Pražská komorní filharmonie přichází ve své páté sezoně se zásadními dramaturgickými inovacemi směrem k moderní hudbě. Na programu jejího koncertu v pražském Rudolfinu, jenž se konal tento týden, převažovala díla autorů 20. století. Úvodní Piccola musica notturna (Malá večerní hudba) modernisty Luigiho Dallapiccoly ovšem vedle Stravinského koncertu Dumbarton Oaks a Ginasterova Koncertu pro harfu a orchestr vyzněla nakonec nejmírněji, jako pohodová hudba s trochou zvukomalebného napětí.

Role dirigenta se ujal šestadvacetiletý Matthias Foremny (vítěz mezinárodní soutěže Pražského jara 1995), pro něhož se programová skladba večera ukázala být tvrdým oříškem. Silnou stránkou Foremnyho je frázování. Dallapiccolovo stručné dílo zaštítil klidnou koncentrací, která je pro kompaktní vyznění skladby klíčová, a skvěle vytvaroval závěrečnou Haydnovu Symfonii č. 99 Es dur. Naopak Stravinského kompozice poukázala na dirigentovy rezervy v práci s detaily a stylizací. S první i druhou větou by bývalo zapotřebí si víc pohrát; naproti tomu třetí věta, která se "hraje sama", dopadla zdařile.
Vrcholem večera se tak stal Ginasterův koncert a jeho hvězdou harfistka Kateřina Englichová. S poměrně vysokými technickými i výrazovými nároky skladby (časté proměny rytmů, sazby ad.) si umělkyně poradila suverénně a se zdánlivou lehkostí. O preciznosti a vyrovnanosti její hry vypovídaly nejen svižné pasáže, ale zvláště fráze v pomalých tempech a dlouhých hodnotách. Zlatým hřebem pak bylo Englichové rozsáhlé sólo na začátku třetí věty.