Jedna z největších legend a osobností domácí hudební scény je stále v kurzu. Její tituly, ke kterým brzy přibude nové DVD z archivů, se výtečně prodávají. Na novou studiovou desku, kterou Hana Hegerová nyní zvolna chystá, se jí novináři ptají už dvacet let – ta poslední, Potměšilý host, vyšla v roce 1987.
Držitelka ceny za celoživotní přínos v oblasti hudebních filmů, kterou obdržela 18. října na pražském festivalu Music On Film – Film On Music, vystupuje nejraději v divadlech. Přesto se nechala přesvědčit, aby do svého programu zahrnula i velké letní festivaly.
Prý pijete před vystoupením čaj?
Ano. Ráno si udělám tři čaje. Jeden černý, který stále piju a nesladím. Druhý čaj mám bylinkový průduškový a třetí zelený. Postupně je všechny vypiju. Před vystoupením si dávám zelený čaj.
Jste čajová odjakživa?
Ne, na čaj jsem přešla od zalévaného turka. Mně to najednou bylo kyselé. Kávu vůbec nemůžu.
Takže kavárny už nevyhledáváte?
Ale já jsem stále kavárnová. V Bratislavě kdysi každá škola měla svoji kavárnu. Mám ráda kavárny, kde jsou boxy. Proto chodím ráda do pražské kavárny Franz Kafka. Zde může být člověk sám a nikomu nevadí. Útulné.
Letos jste vystupovala také na festivalech. Jak na vás působily velké arény?
Vždycky se radím s klavíristou Petrem Maláskem, který mě zná. Řekl mi, abych vystoupila. Dělám Slavkov, zpívala jsem i na Okoři. Tyhle festivalové scény jsou pro mě velmi těžké pracoviště.
Ale odezva byla zatím všude velmi příjemná...
Loni jsem vystoupila v Trenčíně na festivalu Pohoda. I když technické okolnosti kolem nebyly nejradostnější, lidi brali i to moje ševelení. Ale už se nechci tolik trápit. Chci se hýčkat. Mám ráda divadlo, jsem ráda na jevišti a nejsem ráda na festivalech. Myslím, že s festivaly skončím.
Snad to nebude tak zlé a uvidíme vás i v příštím roce. Novináři se vás dvacet let vyptávají ohledně nové desky. Prý máte vybrané písničky včetně věcí od Kurta Weilla. Můžete to potvrdit?
Mám doma v šupleti mnoho krásných textů. Většinou to jsou přebásněné francouzské šansony a také věci od Kurta Weilla. Ani na Brechtovi mi tak nezáleží jako na Weillovi. Zatím jsem se začala učit nějaké texty a měli jsme v plánu, že budeme točit. Nevím, jak na tom budu, mám nějaké zdravotní potíže. Ale furt jsem v naději.
Chcete vědět více?
Celý rozhovor s Hanou Hegerovou si přečtete
v příloze Kulturní scéna
v sobotní MF DNES
