Modlám jsme se nikdy neklaněli, říkají sourozenci Ulrychovi

  12:03
Sourozenci Hana a Petr Ulrychovi slaví letos několik výročí. Petrovi je 70, Haně 65 let. Jako dvojice se pohybují 50 let na hudební scéně. Jejich kapela Javory vznikla před 40 lety. Teď vyprávějí o dávných inspiracích i plánech.
Hana a Petr Ulrychovi

Hana a Petr Ulrychovi | foto: archiv Supraphonu

Nejdůležitější asi je, že jsme se vůbec takových výročí dožili, poznamenává Hana Ulrychová. A její bratr označuje za jejich největší klad skutečnost, že mají spoustu výborných vzpomínek.

Petr: Měli jsme obrovské štěstí na lidi, které jsme potkali. Ať už to byli ti v našich úplných začátcích, kdy nás objevil rozhlasový redaktor Jaromír Nečas, ať už to byli naši spoluhráči nejprve z bigbítových kapel, nebo potom z Javorů, které letos slaví čtyřicátiny. Přitom statistika praví, že kapela se má rozpadnout po nějakých čtyřech pěti, maximálně deseti letech...

Jak vidíme třeba u Rolling Stones...
Petr:
Takové zkameněliny se ovšem vymykají veškerým fyzikálním zákonům. No a další skvělí lidé, které jsme potkali, je naše současná kapela Javory Beat, se kterou jsme se vrátili do našeho rockového mládí. Takže všech těchhle lidí si vážíme a to, že jsme je potkali, je na všech těch našich výročích vlastně nejdůležitější.

Hana a Petr Ulrychovi v "hippie" období

Prosluli jste sice autorským repertoárem s folklorními vlivy, ale na začátku, v rockovém období, jste jistě měli spíš angloamerické vzory. Na právě vycházejícím vzpomínkovém trojalbu znějí ve vašem podání třeba Cream.
Petr:
To jste se trefil úplně přesně. Hanka tehdy zpívala písničku Cream Strange Brew, ovšem v úpravě, inspirované podáním Julie Driscollové. Ale Cream byli velmi důležití i jako pro autora a v té době mě velice ovlivnili vlastně vším, ať už to byla sugestivní kytara Erika Claptona, nebo třeba i texty, které se odlišovaly od dobového standardu. Byli prostě úžasní a jejich skladba Tales Of Brave Ulysses ve mně nastartovala chuť k naší první desce Odyssea, která byla vůbec prvním společným dílem jazzového big bandu, což byl Orchestr Gustava Broma, a rockové kapely, jíž byl náš Atlantis. Ta deska pak byla dvacet let u ledu, vyšla v roce 1990, ale dneska nám píší mladí bigbíťáci, jak jsou z ní odvázaní. To je satisfakce.
Hana: Když je řeč o inspiracích, nemůžu zapomenout na svoje naprosté okouzlení Beatles, když jsem je poprvé slyšela v roce 1964 v rozhlase po drátě. A pro mě jako pro zpěvačku to byly samozřejmě Ella Fitzgerald a Aretha Franklin. Poslouchám je dodnes, je to největší škola zpěvu, jaká může být.
Petr: A podstatný mezník pro nás byl obrazový záznam festivalu ve Woodstocku. To, co se tam hudebně dělo bylo neuvěřitelné. Jimi Hendrix, Joe Cocker, to byl vrchol. Hnutí hippies je dneska zprofanované, dokonce reklamami, ale ta hudba byla fantastická.

Hana Ulrychová

Paní Ulrychová, jedno z mála období, kdy jste působila odděleně od bratra, bylo vaše angažmá v 60. letech v olomouckých Bluesmen. Jaký máte k blues vztah?
Hana:
Odjakživa jsem tuhle hudbu poslouchala, i když za mého mládí byly možnosti minimální. Ale měla jsem už od dětství ráda jazz a k němu má blues hodně blízko. Když jsem zpívala s Bluesmen, což bylo mimochodem poté, co mě kluci vyhodili z bigbítu s odůvodněním, že tam nemá ženská co dělat, poprvé jsem díky nim slyšela třeba Raye Charlese nebo Arethu Franklin. Z těch jsem byla úplně jurodivá a hrozivým způsobem okopírovala několik jejich písní. Důležité ale bylo, že pro Bluesmen dělal texty tehdy ještě úplně neznámý Karel Kryl. A jednoho dne přinesl Nevidomou dívku, kterou mi vlastně věnoval a nazpívala jsem ji ještě před ním.
Petr: Zajímavé je, že když jsem po letech začal poslouchat moravskou hudeckou muziku, kápl jsem na to, že co je ve starém černošském blues nejsilnější, vlastně najdete i v ní. Ten obsah a ta živost jsou stejné. Stejně tak třeba v židovském klezmeru.

Petr Ulrych

Pamatujete si, pane Ulrychu, na konkrétní impuls, který vás přivedl k pokusu zfúzovat moderní písničkářskou tvorbu s folklorními prvky?
Petr:
To víte že ano. Chodíval jsem v Brně do Hradní vinárny, kde hrával třeba pozdější šéf BROLNu Jindra Hovorka a další výborní hudebníci v cimbálových muzikách. A už na své svatbě, kdy mi bylo asi šestadvacet, jsem se domlouval s tehdy snad šestnáctiletým Jirkou Pavlicou, že bychom měli dát dohromady něco takového. Protože ta moravská muzika má neuvěřitelný puls, vlastně beat - tak jak to úžasně popsal Milan Kundera v Žertu. A ten rytmus není pravidelný, není nesen bicími nástroji, je houpavý, extáze se dosahuje jinými prostředky.

Hana a Petr Ulrychovi

Vy jste oba asi žili vždycky ve městě, ale předpokládám, že jste jezdili na moravský venkov čerpat inspiraci. Měli jste nějaké konkrétní příklady?
Hana:
Pro mě je několik jedniček, ale nad nimi je Jarmila Šuláková.
Petr: Není to tak dávno, kdy si Jarmila Šuláková a Hanka daly někde víno s spustily souboj hlasů. Vypadalo to, že je budeme muset odstřelit. Ale byl to krásný večer.
Hana: A když zpívá moravské balady Vlasta Grycová, jsem z toho úplně unešená.
Petr: Zajímavé je, že na Horňácku, kde ještě žije oporavdu "echt" lidová muzika, hraje spousta mladých lidí. A jamují! Naprosto spontánně, bez předvádění. Je to úžasně silné. Šestnáctiletý kluk, který jinak poslouchá současnou hudbu, najednou vytáhne housle a vy cítíte, že v něm ten vnitřní proud je. A hraje nádherně. Horňácké blues.

Hana a Petr Ulrychovi se skupinou Javory

Členem první sestavy Javorů byl právě zmíněný Jiří Pavlica. Co si myslíte o jeho tvorbě s Hradišťanem?
Petr:
Podívejte, já jsem jako většina autorů neskutečný sobec. Abych se vůbec mohl nějak vyjadřovat, vidím jenom svoji tvorbu, chci, aby byla taková, jaká je, a nechci nasávat jiné vlivy, natožpak někoho hodnotit. Ale je to špatně, to musím dodat.

Natočili jste s Javory také dvě alba čistě moravských lidových písniček, Zpívání a Zpívání při vínečku. Na právě vycházejícím retrospektivním trojCD z nich nejsou žádné ukázky. Považujete je tedy za jakési vedlejší projekty?
Petr:
Takhle jsme se domluvili s panem Víškem, který to album sestavoval. Důvod je v tom, že jsou to převzaté věci, které jsme si jen rádi zazpívali. S Javory jsme vždycky kladli důraz na autorskou tvorbu. Do reperotáru převzali jen pár věcí, myslím že asi dvě židovské klezmerské písně a jednoho Bulata Okudžavu v mém překladu.

Hana Ulrychová

Paní Ulrychová, vy jste za těch bezmála padesát let na scéně vlastně jen párkrát udělala něco bez spolupráce se svým bratrem. Neměla jste nikdy chuť se z jeho vlivu úplně vymanit?
Hana:
Musím říct že ne. Uvažovala jsem, když je mi těch pětašedesát, že bych třeba do sedmdesáti připravila ještě nějakou sólovou desku, ale přiznávám se, že vlastně vůbec nevím, co by na ní mělo být. Převzaté věci nebo muzikálové melodie už jsou přemleté. A původní věci? Já samozřejmě vím o několika písničkářkách, které jsou výborné, ráda je poslouchám, ale nevím, jestli by mi jejich věci vlastně seděly. Trpce lituji, že už nežije Zuzana Navarová. To byla moje kamarádka a ta by mi určitě udělala krásné písničky. Já sama to neumím.
Petr: Hanka potřebuje i určitý doprovod, patrně větší kapelu, aranžmá. Já už bych se do toho nepustil, protože to je práce, kterou neumím. To, co jsem pro Hanku uměl udělat, už jsem udělal.

Hana a Petr Ulrychovi

Slavíte společných padesát let na scéně. Neměli jste nikdy takzvanou "ponorku"?
Petr:
No samozřejmě že ano. Zvláště po pádu železné opony, kdy se začaly lišit názory. Někomu se líbí holky, jinému vdolky, a to nemluvím o politických názorech.
Hana: Ono to bude znít příliš okřídleně, ale když mi Petr svými názory a různými výlevy lezl na nervy - a já jemu pochopitelně taky - tak nás vždycky zase spojila muzika.

Pokud za dalších padesát let někdo najde vaše dnešní retrospektivní trojCD, co by se o vás měl dozvědět?
Petr:
Když si dnes pustíte R.A. Dvorského, asi se budete usmívat nad tou manýrou a naivitou. Ale když si pustíte Voskovce a wericha z téže doby, najednou zjistíte, jak je to nadčasové, je to "o něčem" a žádná manýra tam není. My jsme taky chtěli být vždycky sví, čímž samozřejmě nemyslím, že bych nás chtěl srovnávat s Osvobozeným divadlem. Ale žádným modlám jsme se neklaněli.

Autor:

Pokračování seriálu Volha? Museli bychom počkat na vrásky, říká Kryštof Hádek

  • Nejčtenější

Buranství, říká o přerušení Kaščejevy na Českých lvech režisér Chlupáček

12. března 2024

Rozstřel Loni společně uvedli do kin film Úsvit, letos na televizní obrazovky vyslali minisérii To se...

RECENZE: Gabriela Soukalová ve sprše i v moři. Dokument jí zadal pózy

18. března 2024

Premium Pod názvem Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí vešel do kin dokument, v němž se zpovídá...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

České filmaře zatkli při natáčení ve Vatikánu. Teď se chtějí vrátit zpět

16. března 2024

Premium Štáb snímku Ďáblova sbírka skončil po natáčení na Svatopetrském náměstí na policii, která zabavila...

Metoda Markovič: Scény z výslechů byly hodně intimní, říká představitel Hojera

13. března 2024

Rozstřel Herec Petr Uhlík, tvář dvou výrazných televizních projektů letošního roku: minisérií Metoda...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KOMENTÁŘ: Desatero pro všechny, kdo rádi hlásají velké pravdy

12. března 2024

Premium Málokdo si zapamatuje, kdo si o víkendu připsal České lvy nebo Oscary, ale zato se bude ještě...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

VIDEO: Ypsilonka slaví šedesátiny velkou výstavou. Uteklo to, říká Lábus

19. března 2024  11:25

Velká retrospektivní výstava plná plakátů, dokumentů a rarit dává návštěvníkům vzpomenout na...

Posedlost a láska k hudbě. Olga Malířová Špátová natočila dokument o Petru Jandovi

19. března 2024  7:30

Před třemi lety oslovili přátelé Petra Jandy dokumentaristku Olgu Malířovou Špátovou, aby o něm...

Vedle ořezaného stromu vyrostla nová Banksyho malba, má ekologický apel

18. března 2024  19:49

Nová nástěnná malba v londýnské čtvrti Finsbury Park přilákala davy lidí. A to i přesto, že se k...

RECENZE: Album Visions od Norah Jones je ospalá jazzová „pohodička“

18. března 2024  17:20

Vůbec nejnešťastnější hodnocení, které se může dostat jakémukoliv uměleckému dílu je, prohlásíme-li...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...