Kdo ztvární kontroverzního prezidenta v jeho třech podobách, se však zatím neví. Volbu bude mít v rukou režisér, pravděpodobně Martin Čičvák.
"Husákův osud mě fascinuje, protože je to až antické drama, byl vězněm několika prezidentů a v závěrečné fázi života byl prezidentem vězňů," řekl Klimáček, který v současnosti studuje různé materiály o Husákovi a jeho době.
Hru má podle dohody s divadlem odevzdat do konce roku. "Určitě se budu snažit o obraz, který není jen subjektivní," dodal.
Autor chce ukázat Husákovy slabé i silné stránky. K těm slabým podle něj patří období po roce 1968, nástup do úřadu prezidenta a stagnace tehdejšího Československa.
K těm silným patří padesátá léta a jeho pobyt ve vězení, kde si pro mnohé lidi získal "morální kredit". "Je to rozporuplná postava, a tak k ní přistupuji," řekl Klimáček.
Na scénu chce postavit tři Husáky, aby tak lépe dosáhl znázornění jeho proměny a rozporuplnosti. Na jevišti budou promlouvat Husák právník, prvorepublikový džentlmen, Husák vězeň a Husák prezident.
Hra zmapuje období od roku 1939 až po prezidentovu abdikaci po sametové revoluci v roce 1989.
"Mezitím je jedno časové období s velikou válkou a s obrovskými politicko-společenskými peripetiemi, a tak tam rozhodně bude i jistá nostalgie," řekl autor s tím, že nostalgie, nebo jakýsi "vzpomínkový optimismus", však nejsou důvodem, proč hru píše.
Hra pro mladé
Klimáček chce, aby vzniklo představení, které bude přitažlivé zejména pro mladé lidi. Jeho motivací prý není otevírání ran diváků-šedesátníků. "Jestli to bude mladé zajímat, tak se hra vydařila," říká.
Divadlo Aréna uvedlo letos premiéru také původní hry autorské divadelní dvojice Rastislav Ballek - Martin Kubran s názvem Tiso.
Hra o kontroverzním prezidentovi Slovenského státu Jozefovi Tisovi, s Mariánem Labudou v titulní roli, sklidila velký úspěch i ocenění slovenské kritiky.
Ředitel divadla Kukura chce v nastoupené linii původních her, které na jeviště přinášejí i slovenské dějiny, pokračovat.
"Nechápu, proč se tu dnes vůbec nemluví o tom, že před 20 lety se stříleli na hranicích čtrnáctiletí mladí lidé jen proto, že chtěli odejít někam jinam a měli jinou představu o životě. O tom se tu nemluví a přitom to patří do naší historie, patří to k nám a je třeba o tom mluvit," zdůrazňuje.
