Pro producenta Franka Petersona je však Gregorian životaschopným projektem.
"Podobné pódiové kreace mají v populární hudbě velkou budoucnost. Stačí se podívat na úspěch irských představení Riverdance nebo Lord Of The Dance. Gregorian patří zhruba do stejné kategorie," říká Peterson, který se poprvé proslavil v roce 1990 podobným projektem Enigma.
"Enigmu jsem opustil po prvním albu, když můj kolega chtěl s dalšími nahrávkami směřovat ke stylizované world music," vzpomíná Peterson.
Gregorian odstartoval v roce 1999. "Napadlo mě, jak by v provedení mnišského sboru zněly některé velmi známé rockové písně, u nichž cítíme určitý duchovní obsah. U mnoha z nich máte pocit, že nejsou jen o lásce mezi mužem a ženou, ale že je můžete vnímat i jiným způsobem. Tak jako třeba Šalamounovu Píseň písní. Velmi často, aniž si to uvědomujeme, to jsou písně plné jasu a naděje," říká Peterson.
Obrovský úspěch první desky z roku 1999, která se stala bestsellerem od Berlína až po Tokio, jej inspiroval ke třem dalším pokračováním.
"Začal jsem do adaptací zapojovat klávesové nástroje, kytary, přidal jsem i několik v podobném duchu psaných původních písní, kde proti mnišskému sboru zněl jasný soprán Amelie Brightmanové," vysvětluje producent.
Čtvrtá deska šla ještě dál. Má podtitul Dark Side a obsahuje temnější témata rockové hudby, písně o smrti a bolesti z repertoáru Nine Inch Nails, Nicka Cavea, Ozzyho Osbourna, Doors a dalších ostřeji orientovaných umělců. "Je to zase nová dimenze," říká producent.
A neprotestoval někdo ze skladatelů proti Petersonovým úpravám? "Snad jedině Rammstein se ošívali nad úpravou písně Engel z poslední desky Gregorian. Ale i s nimi jsme se nakonec dohodli, takže v novém vydání ji už najdete jako bonus!" slibuje Peterson.
