Sérii završí v pondělí a úterý v pražském kostele U Salvátora. Jako hosta pozval cellistu Jiřího Bártu, který bude hrát Bacha a nadto ještě improvizovat.
Láká vás cesta experimentů a projektů na hranicích žánrů?
Jádrem našeho repertoáru zůstává chorál, ale na druhou stranu občas zkoušíme různé zajímavé a vzájemně inspirativní průniky a kombinace - takhle jsme už přizvali ke spolupráci třeba Ivu Bittovou. S Jiřím Bártou jsme se potkávali na různých koncertech, až nás napadlo, že by bylo zajímavé konfrontovat jednohlasý mužský sbor a temný, sonorní zvuk cella. Mohl by to být zajímavý dialog napříč staletími.
Gregoriánský chorál si získal v posledních letech oblibu i mimo sféru klasické hudby. Tušil jste to, když jste kdysi začínali?
Vůbec ne, i když jsem cítil, že jeho melodické bohatství, vyváženost, vnitřní logika a samozřejmě duchovní obsah, to všechno dává dohromady obrovskou sílu. V chorálu jsou i emoce, třebaže se projevují jinak než třeba vášně v romantické hudbě. Při zpěvu chorálu člověk stojí skromně v pozadí se svým vnitřním prožitkem, vědom si toho, že je tu od toho, aby sloužil.
Může tuto hudbu prožít i někdo, kdo není nábožensky založen?
Myslím, že určitě. Je to otevřená hudba, která může nabídnout každému to, o co stojí. Někomu prostor k modlitbě, jinému třeba melodické bohatství, vycizelovanou estetiku nebo zklidnění meditací.
Někdo si může myslet, že zpívat jednohlasně není moc obtížné. Co byste mu řekl?
Opak je pravdou. Obnaženost chorálu je zrádná, každá odchylka v intonaci nebo v souhře se okamžitě projeví. Chorál navíc nemá pravidelný rytmus. Vstřebat tenhle interpretační jazyk, to chce dlouhý trénink.
Chystáte nějaký podobný tematický cyklus, jako byl ten letošní?
Příští léto bychom se chtěli vydat po hradech a zámcích. Ty o prázdninách ožívají hlavně produkcemi skupin historického šermu nebo se tam konají trhy, ale na každém hradě bývala kdysi i kaple s kaplanem a pěstoval se duchovní život. A právě tuto atmosféru bychom chtěli oživit. Samozřejmě nevynecháme ani Karlštejn, protože doba Karla IV., to je velký inspirační zdroj.
V pouzdře s sebou nosíte saxofon. Tenhle nástroj určitě nepotřebujete ke gregoriánskému chorálu?
Kdepak. Poslední dva roky zase vystupujeme s bratry Markem a Kryštofem, takže saxofon s sebou nosím pořád a cvičím, jak jen to jde. Předtím jsme spolu dvanáct let nehráli, ale pak jsme se zase dali dohromady. Nedávno nám dokonce vyšlo DVD se záznamem koncertu v Ledeburské zahradě.
