Green Scum: Nuselskej punk (obálka knihy)
Hlavní roli v Nuselským punku hraje hospoda a ztracené existence, které se kolem ní a hlavně v ní vyskytují. V české literatuře má toto prostředí dlouhou tradici. Nakladatelství Paseka na obálce připomíná Haška a Hrabala. To je přece jen v souvislosti s Green Scumem nadnesené srovnání.
Čtenáře pamatujícího knižní hity postundergroundové mládeže přelomu 80. a 90. let napadne spíš syrovost Pelcova ...a bude hůř anebo Přeloučského románu taktéž pseudonymních autorů Josefa Vadného a Zdeničky Spruzené.
Nuselskej punkGreen Scum Paseka 2015 |
V první řadě je třeba mít na paměti, že Nuselskej punk není dílem profesionálního spisovatele, spíše „pisatele“. I když knižním vydáním Green Scum vstoupil na oficiální kolbiště, nemá cenu jeho krátké povídky, označené jako kapitoly (jimiž ve skutečnosti nejsou, neboť kniha nevypráví souvislý příběh), srovnávat s nesrovnatelným – snad dokonce s Janem Nerudou, jak čtenáře navádí profil autora.
Ten je, přestože publikuje v časopise Legalizace, spíš blogerem, jeho webové stránky jsou dost profesionálně vedeny, najdeme na nich jeho ucelenější dílka i další zápisky. A také jeho fotografie.
Kdo by si snad představoval punkera se zeleným čírem na hlavě, bude překvapen: Green Scum je totiž typická „mánička“. I jako taková má ovšem punkový pohled na život. Včetně refrénu „Srát na to“, jímž končí každá z 82 kapitol. Ten je vlastně nuselskou obdobou londýnského No future.
Green Scumovi se jazykovými prostředky, které patrně nemá odposlouchané, nýbrž aktivně zažité, daří vystihnout atmosféru zaprášených pražských Nuslí, tomu dá za pravdu každý, kdo jimi aspoň občas projde. A bizarní postavy z jeho povídek skutečně může vidět v každém výčepu. Čtenář se jejich osudy zpočátku dobře baví. Postupem času však pozornost polevuje, až umdlí. Toho piva a jointů je tu nějak moc.
