Clou nedávno vydala příjemnou desku Postcards a jejíž hit Island Sun zařadila do programu stanice MTV Europe.
Vstupenky na koncert Green Day budou k dispozici i v pokladnách Sazka Areny.
Loni Green Day přišli s deskou American Idiot, která se podle kapely zabývá "odcizením a ztrátou iluzí amerického občana pod Bushovou administrativou v době po válce proti terorismu".
Písně jsou propojeny v celek, takže albu American Idiot se začalo říkat punková opera. Navíc skupině, která se zúčastnila kampaně proti znovuzvolení prezidenta George Bushe, se podařilo vrátit politiku do rocku.
Grafickým symbolem alba American Idiot je ruční granát. Deska zapůsobila, jako kdyby explodoval v americké i britské hitparádě najednou. Prodej alba překročil šest milionů exemplářů, na ceremoniálu Grammy si zpěvák Billie Joe Armstrong, baskytarista Mike Dirnt a bubeník Tré Cool odnesli tři ceny.
Tento husarský kousek vynesl Green Day do pozice světových kapel, ostatně formace od vydání titulu American Idiot vytrvale koncertuje, provázena nadšeným ohlasem publika.
V Česku Green Day hráli již v devadesátých letech, kdy prožívali první vlnu světové slávy. Vyvolalo ji album Dookie z roku 1994, jež si koupilo deset milionů lidí. Green Day šířili po světě břitký rychlý styl, pro který se vžil název neopunk.
Byla to hudba, která prorazila z klubů do komerčních rádií a na pódia velkých festivalů včetně přehlídkyWoodstock 2004. V Česku však byli populárnější jejich konkurenti Offspring, kteří od Green Day převzali štafetu vysokých prodejů alb.
Green Day mezitím vychrlili další desky Insomniac, Nimrod, Warning nebo bilanci International Superhits. Zdálo se, že zaujmou místo v síni slávy jako odcházející hrdinové devadesátých let.
Válka v Iráku poskytla Green Day novou inspirační munici stejně jako třeba Madonně. Navíc se kapela chová podle hesla Billie Joe Armstronga: "Rock’n’roll může být nebezpečný a zároveň zábavný." Možná i v Praze si kapela vytáhne z publika tři kluky a půjčí jim na chvíli nástroje.
Při současných koncertech se Green Day inspirují vším, co je v rocku jednoduché i ztřeštěné, používají prvků starého stylu rockabilly či rocku z padesátých let. A dokážou si pohrát i s pompézní queenovskou hymnou We Are The Champions. Uvidíme.
