GLOSÁŘ: Německá variace na Dášeňku i zdařilý závěr trilogie o ženách

Mezi knižními novinkami vyniká francouzská bestselleristka Katherine Pancolová. Argo vydalo eseje o psech od Konrada Lorenze.

Katherine Pancolová, autorka úspěšné francouzské románové trilogie | foto: Nakladatelství Jota

Konrad Lorenz je držitelem Nobelovy ceny, ovšem nikoli za literaturu, ale za medicínu. Od ní však částečně zběhl a založil novou disciplínu - etologii, tedy vědu o chování zvířat. Těm totiž rozuměl ze všeho nejvíc. Nakladatelství Argo právě vydalo jeho knihu Život se psem není pod psa a chystá jeho slavnější soubor nazvaný Hovořil se zvěří, ptáky, rybami.

Život se psem není pod psa

65 %

Autor: Konrad Lorenz

Překlad: Josef a Božena Kosekovi

Vydavatel: Argo

217 stran, cena 259 korun

Život se psem chvílemi připomíná Čapkovu Dášeňku, když autor vlídně vypráví o zvířeti a s podobnou dikcí promlouvá i ke čtenáři, tedy potenciálnímu páníčkovi. Navíc jsou tu i jeho perokresby, neumělé, ale přesně vypozorované. Lorenz za svůj život přišel do kontaktu se stovkami druhů a s tisíci jednotlivými zvířaty počínaje psy, husami a kočkami a konče kavkami. Výzkumu jejich chování věnoval mnoho let.

Konrad Lorenz: Život se psem není pod psa

Lorenzovy minieseje o psech jsou zábavné, poučné a všímají si detailů, které lidem žijícím bez psů unikají. Může pes blafovat nebo simulovat? Jak si psa vybrat? Jak ho milovat a přetrpět jeho ztrátu?

"Pes je vždycky připraven dát za mne život. Kdyby mě ohrožoval lev nebo tygr, bez zaváhání by se vrhl do beznadějného boje, aby mi zachránil život, byť by to bylo jen na několik vteřin. A já?" ptá se Lorenz. 

I když od jeho smrti uběhlo už víc než dvacet let a etologie i kynologie pokročily, většina jeho zjištění pořád platí. Hlavně to o psí a lidské věrnosti: "Z důvodů stanovených přírodou nemůže člověk zachovat věrnost jednomu psu, ale může ji zachovat jeho rodu."

Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné

Autor: Katherine Pancolová

Překlad: Jiří Žák

Vydavatel: Jota

732 stran, cena 398 korun

Jak je veverkám z Central parku

Zase má přes 600 stran, opět je bravurní pozorovatelkou ženských povah, nešetří rozmazlené hlupačky a velebí emancipované. Francouzská spisovatelka Katherine Pancolová napsala trilogii, která začala příběhem Žluté oči krokodýlů, pokračovala přes Pomalý valčík želviček a teď v nakladatelství Jota vychází závěrečný díl Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné (opět nazvaný tak nezapomenutelně, že člověk v knihkupectví koktá, že chce ty francouzské krokodýly, vlastně želvy, tedy aha, veverky!).

Katherine Pancolová: Veverky z central parku bývají v pondělí smutné

V hlavní roli je opět Joséphine, která se pořád nedokáže srovnat se smrtí své sestry. Ano, Iris je mrtvá, byť se jí ve vzpomínkách vrací stále znovu. A také její dcery, marnivá Hortense, která je sice už o hodně starší, než byla v předchozích dvou dílech, ale čtenář by jí hned od prvních stránek s gustem jednu vlepil. A Zoé, ta malá Zoé, dospěla a znamená to i hodně nepříjemností. Joséphine má napsat druhou knihu, tentokrát však sama za sebe, nikoli za svoji sestru.

Zápletka prvního dílu byla nejvýživnější, ale i tak je pokračování ságy okouzlující. Hlavně proto, že Pancolová své hrdinky nikterak nešetří a ženské si neidealizuje, jsou tu potvory, pomstychtivé a závistivé megery i naivní a povrchní slečinky. A také jejich objekty touhy, včetně Cary Granta. A mimochodem, Cécile Telermanová natáčí Žluté oči krokodýlů a do hlavní role obsadila Julii Dépardieuovou coby Joséphine.