Všichni z minulých zkušeností vědí, že z devětadevadesáti procent užijí na filmovém svátku spíše kožich než plavky; přesto sem dorazí s kolekcí letních hadříků a bláhovou nadějí, že letos to třeba bude jinak.
Všichni vědí, že ve Varech trvá léto zhruba tři hodiny někdy v květnu. Přesto se většina festivalových akcí odehrává pod širým nebem, na terasách, ochozech, kolonádě. Na módní přehlídce historických kostýmů, která předznamenala výstavu k 80. výročí Barrandova, mimochodem výstavu znamenitou, se diváci choulili pod deštníky.
Na filmařských setkáních na terase hotelu Thermal či v zahradních podnicích pěší zóny poletují ve větru ubrousky, hosté se vrhají na horkou polévku a zvažují možnost zahalit se do ubrusů. Módu letos diktují přehozy a plédy všeho druhu, i když jejich praktická stránka pokulhává: než vymotáte ze záhybů ruku, nemáte ji komu podat, natož s její pomocí ukořistit z podnosu jednohubku. Kdykoli udeří náhlý poryv větru, zvedají se od stolů rázem celé skupiny hostů s výkřiky – A dost, končíme.
Větrání balkonem sice tělu skrytému pod peřinou prospěje, ale nedoporučuje se kvůli příchylnosti karlovarských holubů k hotelovým hostům – u kolegyně dokonce kdysi jedna taková rodinka z hnízdečka pod postelí vyvedla mladé.
A zimomřivé poskakování na promenádních koncertech zase znervózňuje muzikanty, kterým neorganizovaně rozbíjí vláčný lázeňský rytmus.
Ideální způsob zdravého otužování nalezli pouze místní občané. Obléknou si dva svetry, narazí ušanku, postaví se s horkým nápojem na most přes řeku a sledují, jak na druhém břehu ve VIP zóně modrají krásným dívkám klíční kosti v odvážných dekoltech. Co taky mohou čekat od Pražáků.
