Výherce předposlední SuperStar Lukáš Adamec album pod velkou značkou ani nevydal, pod jmény jako Zbyněk Drda či Vlasta Horváth si už málokdo vybaví konkrétní tváře. Martin Chodúr dělá kariéru kdesi na plesech a Ivanna Bagová z hlasu natočila tak příšernou desku, že byl její vydavatel snad i rád, že se o ní vůbec nepsalo.
Sledovat, jak s každým dalším ročníkem šednou hrůzou vlasy na hlavách zástupcům vydavatelských firem, které mají zrovna na starosti vítěze, bylo zábavné i smutné zároveň. V tuzemském prostředí, kde je tragický nedostatek silných autorů hudby i textařů, natož lidí schopných a ochotných chytré popové produkce, se snažili polepit dohromady něco alespoň trochu smysluplného. A nedařilo se a nedařilo. Když už to někomu vyšlo, většinou jen protože se ze soutěže zdekoval dávno před velkým finále a hlavně pochopil, že na sobě musí začít sám pracovat od nuly a s dlouhodobým plánem, trpělivostí a dobrým týmem.
Konec SuperStar krom výhry Sabiny Křovákové přinesl z úst moderátora i informaci, že tentokrát se nakladatelská povinnost přesunula od vydavatelství Universal k EMI a že fanoušci pořadu mají desku "čekat v nejbližších dnech či týdnech". Tedy zřejmě za ještě kratší dobu, než měla první a zřejmě jediná skutečná "výherkyně" SuperStar Aneta Langerová na dodnes diskutabilní desku Spousta andělů. I kdyby do Křovákové, která bezpochyby talent má, inkarnovala Janis Joplin, jak to líčili v televizi, bez zkušeností a vhodně vybraného a pro její možnosti a cit připraveného repertoáru z toho může jen velmi těžko vzejít něco, co by stálo za poslech.
V hudbě se sice zázraky stát mohou, ale spíš se zdá, že poselství "nové éry" staré soutěže je ještě cyničtější než kdy předtím: zpeněžit rychlou slávu alespoň trochu, ale hlavně za každou cenu dřív, než začne nějaký další konkurz na nejlépe zpívající naivky.
