Skatalites jsou hudební legenda. Deset muzikantů v roce 1964 coby studioví hráči v Kingstonu na Jamajce "vynalezlo" nový hudební styl, který se brzy stal soundtrackem k létu nezávislosti, které na Jamajce propuklo. Jejich zlaté období trvalo dva roky, kdy stvořili svoje nejslavnější melodie včetně gangsterských Guns of Navarone. Komerční potenciál otců zakladatelů si muzikanti (nebo někdo kolem nich) znovu uvědomili v osmdesátých letech a od té doby jezdí turné po celém světě.
U nás hráli už několikrát a skoro každé vystoupení ubyl (= zemřel) některý ze zakládajících členů, kterého nahradil někdo nový. Poslední show v pražském klubu Roxy byla už v tomto směru vyloženou parodií. Na koncertě k oslavě padesáti let skupiny totiž hrála kapela, v které řadě muzikantů ještě ani padesát nebylo. Mikrofon pro posledního žijícího zakládajícího člena Skatalites saxofonistu Lestera Sterlinga byl sice připravený, ale on k němu nedorazil. Údajně před pár dny onemocněl a odjel z turné. To je ovšem zákulisní šeptanda - oficiálně to lidem v sále nikdo neřekl.
"My jsme The Skatalites," zvolala svým krásně zabarveným hlasem zpěvačka Doreen Schaffer z pódia, lidé tancovali a bavili se, ale pravda to nebyla. Ani ona totiž u zrodu instrumentální kapely coby její členka nestála. V šedesátých letech s nimi nazpívala pár písniček, ale coby "hlas Skatalites" působí až od roku 1994. Podobně jako v řadě kubánských spolků, orchestrů Duke Ellingtona nebo Glena Millera celá současná existence jamajské legendy působí jako snaha vyždímat ze slavného jména něco, co už dávno nelze.
I kdyby byly výsledkem sebelepší koncerty, nepřestanou tak trochu "smrdět" pokusem podvést posluchače a svést se na slavném jméně, za nějž už se nemá kdo bránit. Ale revival to byl slušný.
