Nicméně pro obě varianty platí, že co dobrého na nich jest, pochází ze zahraniční licence. Tedy stavba vědomostního klání mezi dvěma týmy celebrit, byť podobné hry typu Dva z jednoho města už jsme taky dávno zažili.
Slušná čili příjemně uvolněná byla rovněž sestava prvního kola, Leoš Mareš, Martin Dejdar či Jiří Mádl dovedli bavit spontánně, aniž by se předváděli za každou cenu a za hranicí vkusu.
Ovšem všechno ostatní už spadá do kategorie - Proboha, proč? Třeba proč za každým družstvem stojí masový kompars, který však až na hudební výjimky nesmí soutěžícím napovídat? Proč se gumová pravidla řídí občas jen míněním moderátora? A proč se ve finále do jakž takž spravedlivé bitvy znalostí vpustí kolo štěstí?
Hlavně však do daného zahraničního rámce vsazují autoři místní obsah a nad tím, co považují za poklady země, zůstává leckdy rozum stát. Pokud máme rádi Česko, proč musíme milovat zrovna popěvky typu Malovaný džbánku? A když už nám je pořad vnucuje, proč je připomíná v podání unaveně univerzálního orchestru? V jeho podání zněli Černí andělé od skupiny Lucie jako od šramlu na vesnickém bálu po půlnoční tombole. Takové Česko se dá těžko milovat.