I když přece jen šlo o vystoupení v rámci nového a poněkud atypického festivalu, a to s sebou neslo porodní bolesti, jež publikum těžko snášelo. Před koncertem samotným se promítalo několik filmových trailerů, úplně těsně před jeho startem se na pódiu děkovalo partnerům a zpod pódia se pískalo na středočeskou hejtmanku, což se konferenciér snažil zachraňovat, ale moc to nešlo.
Známkujte festival SoundtrackHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Naštěstí jakmile se začalo hrát, svět se vrátil do starých dobrých kolejí. Vzhledem k tomu, že Lucie má další koncerty naplánované až v rámci turné k nové desce na příští podzim, dá se říct, že jsme ji mohli vidět naposledy v podobě hudebníkům samotným nepříliš komfortní poloze „svého vlastního revivalu“, který přehrává hlavně staré hity.
Na druhou stranu si publikum právě tohle přeje, takže na ploše u poděbradského fotbalového hřiště vládla spokojenost přerušená na chvilku jen vložkou v podobě předávání festivalové ceny za celoživotní přínos hudbě. To se málem začalo zase pískat, naštěstí byla rychle uvedena rodina Radima Hladíka, která za loni zesnulého kytaristu a skladatele převzala sošku z rukou jejího autora, sochaře Stefana Milkova, a kytaristy Michala Pavlíčka.
Oba se potom ke kapele přidali na legendární Ameriku, na níž se Hladík jako kytarista kdysi podílel, a Pavlíček si potom střihnul part ještě v písni Krev a r’n’r.
To bylo příjemné ozvláštnění jinak celkem standardního best of setu, jaký s drobnými obměnami Lucie hraje několik posledních let od svého návratu. Navíc byly v Poděbradech, na festivalu věnovaném filmové hudbě, projekce klipů, které doprovázely především písně v první části koncertu, nebo skladba Wanastowích Vjecý Tak mi to teda nandey v úpravě „lázeňského orchestru“, jak píseň uvedl Robert Kodym.
Kapela si tentokrát, na rozdíl třeba od loňského koncertu v pražském Edenu, ohlídala zvuk, který byl bezchybný, a tak vystoupení, jemuž přihlíželo zhruba sedm tisíc návštěvníků, čímž se řadilo mezi spíše menší akce Lucie, zkrátka nemělo chybu. Když nepočítáme výpadky textu, či spíš nesoulad v jednotlivých slokách mezi Davidem Kollerem a Kodymem v písni Zkamenělý dítě, ale to je v kadencích bláznivých asociací vlastně pochopitelné.
Nezbývá než se těšit na další koncerty letošního festivalu Soundtrack, k nimž patří vystoupení filmových skladatelů Jana P. Muchowa či oscarového Nicoly Piovaniho. A taky na aktivity, které si na příští rok nachystá Lucie – halové turné a novou desku po šestnácti letech.
