GLOSA: Klobouček! Cohen a jeho parta se dotýkali muzikantského nebe

Třetí koncertní zastávka Leonarda Cohena v Česku vlastně nepřinesla nic neočekávaného. "Jen" skvělou porci poctivě odehrané muziky a spolu s nenapodobitelným zpěvem legendárního písničkáře. Co víc si přát.

Asi je těžké odhadovat, kolik z návštěvníků v plné pražské O₂ areně byli "nováčci" a kolik staří mazáci, nebo "přátelé", jak Cohen publikum oslovoval. Každopádně přijetí, jaké se kanadskému písničkáři dostalo, prozrazovalo, že všichni odcházeli spokojení.

Old Ideas Tour

100 %

Interpret: Leonard Cohen

Místo konání: O2 arena, Praha

21. července 2013

A měli proč. Leonard Cohen Pražanům naservíroval nadmíru vábný mix hitů a novinek z loňské desky Old Ideas. Kapela složená z výtečných muzikantů hrála jako o život, v čemž ji podpořil i vzhledem k místu konání nebývale dobrý zvuk. Takže od počátku, když hrály sólo housle, byly slyšet housle. Což je rozhodně osvěžující pocit.

I samotný Cohen byl samozřejmě skvělý. Jeho nezaměnitelný hluboký hlas dostával halu do varu tak, jak jen je to u sedícího publika možné. Lidé neváhali odměnit potleskem už i začátky oblíbených písní, stejně jako se aplaudovalo sólovým výstupům od kytary přes varhany až po příspěvky znamenitých vokalistek.

Obecně hudebně večeru nelze vytknout nic, snad jen "samohrajkový" podklad písně Tower of Song, jež po pauze uvedla druhou část večera, působil trochu jako pěst na oko v jinak bezvýhradně živém provedení.

Naštěstí hned poté došlo na Suzanne, kde si Cohen zahrál i na kytaru, a další hity jako I'm Your Man či Hallelujah.

Poznámku si zaslouží i řešení scény, kdy se mezi písněmi z kapely staly jen obrysy na sytě barevném pozadí. V tu chvíli většinou přiběhli technici přinést či odnést kytaru nebo vyměnit baskytaru za kontrabas. Tohle decentní stínové divadlo skvěle dotvářelo atmosféru večera. Z potenciálně hluchých míst udělalo podívanou. Nakonec šlo možná o efektnější scénu, než jsou všechny ty ohňostroje a blikající reflektory, v nichž se halové a stadionové show většinou vyžívají.

Přídavky nakonec trvaly skoro tolik, co každý ze dvou základních setů, a i když se odečte jedna delší pauza, Leonard Cohen a jeho parta strávili na pódiu jistě tři úctyhodné hodiny.

Hlavní hvězda večera navíc projevovala velkou dávku muzikantské pokory. Když jeho kumpáni hráli či zpívali svá sóla, Cohen, většinou mimo zájem kamer, jež přenášely dění na obrazovky, smekl svůj elegantní klobouček jako výraz úcty.

Takže - klobouk dolů, mistře.