Velkoformátová publikace je z řady těch, které se kupují prvotně kvůli prohlížení. Žádný alespoň průměrně orientovaný fanoušek Beatles potažmo Lennona samého se vůbec nemusí do textu Johna Blaneyho začítat, ten je skutečně jen "chudým příbuzným" vedle desítek fotografií, které shromáždila Valeria Manferto De Fabianis.
Tyto fotografie, z nichž mnohé jsou notoricky známé, takto pohromadě skutečně "mluví". Vyprávějí zajímavý osobní příběh od mladého liverpoolského rockera v kožené bundě přes osáčkovaného "klasického Beatla", barevného hipíka, vlasatého spasitele lidstva až po "konečně dospělého" muže, který si nestačil užít ani střední věk, natožpak stáří.
K rock´n´rollu patří image od samých jeho začátků a Lennon je naprosto chrakteristickým příkladem, jak právě vizáž propojuje samotnou hudbu s jejím společenským dopadem. Vlastně ve všech svých obdobích (a že ty zvraty byly často radikální) Lennon nejen "vypadal dobře". Většina jeho snímků působí tak, že na nich musíte zastavit očima. Ano, tomu se říká charisma.
Lennon o tom bezpochyby věděl. Necháme-li stranou fotografie aranžované, i na "momentkách", alespoň na řadě z nich, je z Lennona cítit když ne přímo stylizace, tedy aspoň vědomí toho, že je fotografován. Není náhoda, že se při takových případech často díval přímo do objektivu.
Lennon prostě věděl, že chce-li svou hudbou či proklamacemi něco sdělit a zapůsobit na co nejširší počet lidí, musí jim toto "poselství" předat řádně zabalené. A ať byl zrovna rozpustilým Beatlem, zahloubaným zarostlým "poslem míru" (který v devětadvaceti vypadal na padesát) nebo - ve finále krátkého života - (snad) spokojeným otcem rodiny, vycházelo mu to. Kniha John Lennon - Jeho život to jen potvrzuje.
