Závěr patřil Německému symfonickému orchestru Berlín s dirigentem Corneliem Meisterem, nicméně nebyl to ani tak jeho přednes Dvořákovy Novosvětské, jako výkon famózního polského pianisty Rafala Blechacze v Koncertu pro klavír Roberta Schumanna, který poslednímu večeru dal punc světovosti. Blechaczova jemná, citlivá, bohatě odstíněná hra byla jedním z vrcholů letošního ročníku.
Ten ještě z větší části připravilo předchozí vedení v čele se zakladatelem festivalu Vladimírem Darjaninem. Nový šéf přehlídky Marek Vrabec, jenž vede i Struny podzimu, pouze dodal některé jednotlivosti, především komorní recitály. A také festivalovou "ouverturu" v Lužanech, která zahájila cyklus, jenž diváky v dalších letech zavede na různá místa spjatá s naším světovým skladatelem. To je jistě dobrý nápad, stejně jako den vyhrazený rodinám s dětmi, nicméně hlavním úkolem bude vyvážit umělecké a komerční hledisko.
Jen špičkoví umělci nestačí
Jména jako Alisa Weilersteinová, Fabio Luisi, Christian Tetzlaff, Adam Plachetka nebo Jevgenij Kissin přehlídku bezesporu okořenila, jakkoli o konkrétních uměleckých pojetích se dá vždy diskutovat. Nicméně přes veškerou úctu k nadšení, s jakým hrál Dvořáka Pekingský symfonický orchestr pod taktovkou Tan Lihua, to nebyl výkon, jenž by patřil na ambiciózní festival. Koncerty v katedrále sv. Víta jsou divácky jistě atraktivní, ale akusticky jde o nevyhovující prostor, což je škoda, zvlášť pokud se podaří získat špičkové umělce.
Nový ředitel přirovnává Dvořákovu Prahu ke skvěle rozjetému vlaku. To je do určité míry pravda, festival má našlápnuto. Otázka je, co by vlastně mělo vyjadřovat Dvořákovo jméno v názvu. Zda pouze zaštiťuje "skládačku" osobností a souborů, z nichž mnohé se v Praze prostě zastaví na turné, anebo zda ponese nějaký další význam. Třeba ten, že některý ze světových dirigentů nastuduje pro festival vybrané Dvořákovo oratorium. Anebo že Rafal Blechacz, který naznačil, že Dvořákův klavírní koncert možná připraví pro Londýn, si toto dílo poprvé zahraje v Praze...
Spojení dvou zcela odlišných, dosud víceméně konkurenčních festivalů pod jednu organizační střechu je jistě dost neobvyklé. Zda se podaří udržet na vysoké tvořivé úrovni Struny podzimu a současně přijít s dalšími nápady pro Dvořákovu Prahu, ukážou až následující ročníky.
