Petr Vachler letos dělá "revoluci". Prospějí Českému lvu změny? | foto: VAC

GLOSA: Český lev se rozmáchl, k velkému finále má ale stále daleko

  • 20
Petr Vachler tomu říká revoluce: každé kategorii v soutěži Českého lva přihodil dvě místa navíc, aby akademici mohli hlasovat ne pro tři, ale rovnou pro pět kandidátů. Prý to tak bude napínavější a pestřejší. Napínavější to nebylo, zato radostnější ano. Do širokých nominací se teď totiž vejde skoro každý.

Na změny v systému hlasování se dá dívat ze dvou perspektiv, přičemž ta první Vachlerovu rozhodnutí příliš nelichotí.

Vítěz totiž, revoluce nerevoluce, může být nakonec stejně jenom jeden. A tak ono slavné navýšení počtu nominací ve skutečnosti neznamená nic většího, než že z planých nadějí na výhru bude do finálového večera žít o něco víc lidí než dřív. V podstatě bychom je mohli nazvat cenou útěchy, tyhle "revoluční" rozšířené nominace.

Nominace na lvy ovládla Pouta

Jak dopadl nominační večer Českého lva? Připomeňte si jej včetně přehledu všech výsledků.

Aňa Geislerová ve filmu Občanský průkaz
Z filmu Největší z Čechů - Marek Taclík
Z filmu Pouta

Na druhou stranu: nebýt letošních změn, nedozvěděl by se možná divák o dobrých, leč přehlížených filmech. Zatímco dřív se do vzorečku "tři šance - jeden vítěz" vešly pouze snímky, které pokud možno stihli vidět všichni akademici (a že jich moc nestihli), letos se dostalo i na tituly, jež znali jenom někteří z nich.

Ke slovu se tak dostala nejen takzvaně "akademicky čistá díla"  (rozuměj neproblematické a pokud možno tradičnější filmy), ale například i žánrové lahůdky či nenápadně dobré snímky.

19. března 2010

K druhým jmenovaným se řadí hlavně rozporuplně přijímané drama režisérky Alice Nellis Mamas & Papas. Především muži - kritici s ním měli problém a přestože se mu dá jistě vyčíst řada formálních chyb, po emoční stránce jenom těžko hledá konkurenci. V dílčích kategoriích má navíc zcela mimořádné kvality a akademici si toho všimli (film získal mj. nominaci za hudbu, scénář a střih). 

Ptáte se, proč tak najednou? Možná i proto, že je tentokráte tolik nesvazoval pocit absolutní zodpovědnosti. Od chvíle, kdy existují Ceny české filmové kritiky, už totiž nejsou jediní, kdo lidu "káže o umění", a tak si mohou dovolit víc experimentovat. Otázkou je, zda jim ta kuráž vydrží až do finále.  

3D obraz českého filmu

Předpokládejme, že jméno Vejdělkovy komedie Ženy v pokušení nebo vězeňského filmu Petra Jákla ml. (Kajínek) na finálovém večeru  nezazní. Nebudeme si lhát, je to víc než pravděpodobné. Přesto je fajn, že se na ně v nominacích nezapomnělo respektive že je tentokrát nikdo nezmačkal a nezahodil do škatulky "nežádoucí" jenom proto, že na sebe v kinech vydělávají.

Plakát k filmu Ženy v pokušení (2010)
Plakát k filmu Kajínek, který televize Nova uvede v neděli

Nezapomnělo se ani na "žánry": filmy Kajínek a Ženy v pokušení

Oba tituly navíc nebodovaly jen v hereckých kategoriích (jimiž jsou divácké hity často odbývány s tím, že to jim musí stačit). Dostalo se jim uznání i v čistě řemeslných oblastech. Kajínek má nominaci za střih, Ženy v pokušení za hudbu. Stalo by se tak, kdyby zůstalo jen u dosavadních nominačních trojic? Těžko říct.

Každopádně pocit uvolněných rukou zatím hodnotícím stranám svědčí. Nezávisí kritici nechť udělují ceny podle vlastních vyhraněných kritérií, akademici-praktici zas podle těch svých, nepolitických a odborných. Výsledkem by tak byl mnohem plastičtější obraz české kinematografie, takový, jenž sluší jednadvacátému století. Konečně.