Uvnitř areálu zněla hudba snad ve všech podobách, jež lze na britských ostrovech zaslechnout. V pátek a v sobotu se o vyvrcholení programu postaraly melodické kytarové skupiny Coldplay a Starsailor či drsnější Stereophonics. Velký aplaus na hlavní scéně, která pojme 70 000 lidí, sklidili melancholičtí The Doves; ti letos vylétli mezi nové britské hvězdy, o kterých ovšem člověk neví, jestli zde za rok ještě budou. U rockového zpěváka Iana Browna nebo výtečné náladové kapely Beta Band, která své vystoupení prokládala filmovými projekcemi, si posluchač může být jistý osobitostí a silnými nápady.
Některé americké kapely naznačovaly obrodu jadrnější živé muziky, již přinesla 70. léta. Spolu s ní se do módy vracejí kotlety, rámující například tvář kytaristy ze skupiny The Dandy Warhols. Ta hrála zpěvný rock, ochucený velvetovskou náladou, a dav jí úplně propadl, stejně jako muzice kytarového a bubenického dua The White Stripes.
Taneční hudba sice nedostala na hlavní scéně tolik prostoru jako v letech 1999 a 2000, ale obsadila dva velké stany a zněla dnem i nocí z menších dýdžejských stanovišť, roztroušených po celém areálu. Do taneční hudby byli alespoň z padesáti procent ponořeni Faithless, další oblíbenci festivalového publika, kteří uvedli náročné psychedelické i rytmické kompozice.
Americká písničkářka Ani DiFranco byla stručnější ve své funkem napružené muzice, zatímco Gwen Stefani z kapely No Doubt dělala show pro oko: skákala, běhala a roztleskávala dav podle rytmu beatu či reggae. A skupina Mercury Rev vtáhla lidi do své snivé hudby jako do obrazárny. Spousta výborné hudby se linula z pódia pro jazz a world music, kde vystupoval Alžířan Rachid Taha nebo Peruánka Susana Baca. A ze scény nazvané Avalon zněla keltská muzika.
Košatému a stylově rozmanitému programu až do nedělní noci chyběla nějaká "třešnička na dortu", jíž byl v roce 2000 David Bowie. Možná se jí staly v noci na dnešek koncerty veterána Rogera Waterse nebo zpěváka Roda Stewarta, jenž si prý pohrává s davem jako s fotbalovým míčem. V každém případě lze ještě před těmito závěrečnými akcemi citovat slova kytaristy Petera Holmstroma z The Dandy Warhols: "Je to festival festivalů. Je obrovský, nejchaotičtější a nejbláznivější. Ostatní festivaly jsou proti němu piknik. Glastonbury je o muzice a hédonismu."
 Návštěvnice festivalu Glastonbury 2000. |
