Vážně, Gibson je sympatický chlapík, ve smokinku zralý fešák, v tričku, ve kterém dorazil z letního kina, urostlý ramenáč. Ale na výšce mu Pán Bůh zrovna nepřál, takže mezi ochrankou ho zahlédnou leda tak supermodelky na superkramflíčkách. Ty bys, promiň, potřebovala štafle.
Ale zase bys ocenila, že se Gibson držel, ač ho trápily zuby, před ceremoniálem si prý dal tři silné kávy a hrst prášků, nicméně navenek se tvářil pohodově. A díky skromnému vzrůstu snad naštěstí nedohlédl do zadních řad sálu, kde zdaleka ne všichni povstali k jeho poctě. Snad to byl „odvážný“ protest, já chci věřit, že jen nevychovanost.
Nebo milé hosty prostě bolely nožičky. Mě tedy strašně. Vary totiž letos připomínají překážkový běh, protože módní trend diktují vlečky. Jediná křehká bytost přiznala, že si ji dala ustřihnout - samozřejmě novinářka, která musí kmitat. Což čistě okrasná stvoření nemusejí, takže plavně kráčejí a umetají za sebou cestu.
Ano, tušíš správně, že v tlačenici hladových zdržují provoz. Ovšem zkušení rautoví bojovníci už vynalezli i výhodu vlečky - stačí ji vhodně přišlápnout a vyřadit tak ze hry něžného protivníka v bitvě o poslední kuřecí paličku na kari.
Mimochodem právě poslední kuřecí palička tvoří zvláštní předěl mezi typem společenské klientely. Krásky v dlouhých róbách trávící celý večer jeden lístek biosalátu mizí, nastupuje směna v mini či spíše mikrošatečkách, vytrácejí se vlečky, nastupují smečky. Nejvyšší čas k ústupu. Tak příště.
