Gerhard Scholten: Mezi všemi tábory
Ve svých vzpomínkách s příznačným podtitulem Život v době, která zešílela se Gerhard Scholten (1923–1995) vrací k letům 1944 až 1947, která zásadně změnila jeho dosavadní život. Trutnovského rodáka a syna textilního továrníka, jenž od svých osmi let žil v Praze a cítil se být především pražským Němcem, zatklo v červenci 1944 gestapo a poslalo ho nejprve do terezínské Malé pevnosti a odtud do koncentračního tábora v Osvětimi.
Důvodem jeho uvěznění byl zadržený dopis otci do Ameriky, který svěřil rodinnému příteli, aby ho poslal ze Švýcarska. Svou roli pravděpodobně sehrál i Scholtenův částečný židovský původ. Gerhard Scholten, jenž tehdy nosil otcovo příjmení Pfefferkorn, věznění přežil. Díky svým jazykovým znalostem se v osvobozené Osvětimi stal tlumočníkem sovětské armády a NKVD, a tak i svědkem výslechů a evidence mrtvých.
V květnu 1945 se vrátil do Prahy, kde ho záhy čekalo setkání s československou poválečnou realitou. Jeho babička byla jako Němka internována ve sběrném táboře na Strahovském stadionu a posléze v Malé pevnosti. Scholtena i jeho matku v srpnu 1945 zavřeli na základě udání jejich podnájemníka do internačního tábora v Modřanech.
Jen díky intervencím českých přátel byli všichni nakonec propuštěni. Zabavený byt a další majetek jim ale už vrácen nebyl. Před definitivním odchodem do Rakouska v lednu 1947, kde přijal rakouské občanství a nové příjmení, Scholten ještě v československých službách absolvoval rok jako pracovník UNRRA v Brémách.
