O Pavlu Bobkovi vychází kniha Jaroslava Kříženeckého s názvem Půlstoletí na pódiu.

O Pavlu Bobkovi vychází kniha Jaroslava Kříženeckého s názvem Půlstoletí na pódiu. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Gentleman Pavel Bobek v Kříženeckého knize nezklame

  • 3
Nejen Karel Gott prožil padesát let na české hudební scéně. Pavel Bobek, který oslavil sedmdesátiny již 16. září 2007, s Gottem začínal takřka ve stejné době. Připomíná to kniha nazvaná příznačně Půlstoletí na pódiu, kterou napsal Jaroslav Kříženecký, autor knižních biografií Václava Neckáře nebo Evy Olmerové.

Knížka zasvěcená Pavlu Bobkovi se čte velmi dobře. Nejen proto, že je napsaná kultivovaným jazykem. Autorovi se v ní podařilo zakomponovat do informace z okruhu rodiny Pavla Bobka i dobové souvislosti.
Kříženecký sleduje Pavla Bobka prakticky od narození, knihu otevírá vstupem do zpěvákova domu v pražském Břevnově, v němž žili jeho rodiče a v němž tráví celý život i on s rodinou.

Objevuje se portrét gentlemana, kterým nesmýkaly módní trendy a jenž si dlouho ponechával zaměstnání architekta, zatímco se postupně přesouval od rock’n’rollu k moderní country a šansonu. Pavel Bobek musí být s muzikou vnitřně spokojený, jinak ji nezpívá.

Kariéru mohl odstartovat už v červnu 1957, když jej spolužačky přihlásily do soutěže Hledáme nové talenty. Zazpíval před orchestrem Karla Krautgartnera a postoupil do finále. Pak dostal od dirigenta nabídku, aby skladbu Singing The Blues nechal opatřit českým textem a pak s ní objel republiku.
Pavel Bobek tehdy odmítl se slovy, že český text se ke skladbě nehodí. A vrátil se ke své fakultní kapele FAPS Orchestra, která se věnovala výhradně rock’n’rollu. K češtině se samozřejmě Pavel Bobek dostal později, ale potřeboval mít jistotu, že to bude fungovat.

Zpíval i s Gottem

Knížka správně zdůrazňuje zpěvákovu vnitřní kontinuitu i jeho vztah k americké muzice, tedy swingu, rock’n’rollu či moderní country. Když se začal raný Olympic přiklánět k britskému, beatlesovskému zvuku, Pavel Bobek z kapely odešel. V roce 1965 se nakrátko připojil ke Karlu Gottovi a bratrům Štaidlovým, kteří založili Divadlo Apollo a s Country Beatem Jiřího Brabce zakotvil v Divadle Semafor.

Širší veřejnost jej začala vnímat, když Pavel Bobek začal pouštět do svých písní češtinu. Zásluhou Jiřího Grossmanna, tišší a muzikálnější poloviny dvojice Šimek + Grossmann, to šlo přirozeně.
A píseň Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát dostala Pavla Bobka do rozhlasového vysílání i do táborákových zpěvníků.

Kniha, která vše detailně zaznamenává, je také kvalitně vybavena fotografiemi i jednaosmdesáti písňovými texty. Nechybí ani recenze na Bobkova alba, z nichž některé jsou možná nadbytečně otištěny v rozsáhlých výňatcích. Člověka to však při četbě neruší, navíc kniha nabízí kompletní diskografii Pavla Bobka. Nechybějí ani snímky z okruhu zpěvákovy rodiny či přátel, mezi které patřil také spolužák Jan Kaplický.

Kniha je dovedena přes rozloučení Pavla Bobka na Kaplického pohřbu až do ledna 2009. A je důstojným portrétem zpěváka, který mnoho nemluví, ale jehož písně jsou stále populární.

Jaroslav Kříženecký: Pavel Bobek – Půlstoletí na pódiu
XYZ, Praha 2009, 395 stran, cena 299 korun.
Hodnocení MF DNES: 70 %