Hana Zagorová pohledem Fera Feniče (70 %)
Trojí radost: hned prvý díl baví, přitom byl vzhledem k popularitě zpěvačky nejzapeklitější, navíc sám autor projektu dokázal, že nezapomněl točit. Zná zákony čtvrthodinky, umí najít rámec i klíč, od žertu jít k bolestnějším motivům, vrcholit pointou. Přesný mix zahrne práci, rodinu, nemoc, hřbitov, kartářku, úsměvné archivy i Jakešův projev. Vyvážený, hravý start.
Zdeněk Sternberg pohledem Martina Štolla (50 %)
Důstojnost sama, úcta je namístě. V 93 letech nezapře hrdina šlechtickou noblesu, okouzlí vyrovnaností, pamětí i skvělou češtinou – „StB zjistila, že tropím partyzánštiny“. Chybí jen prvek zdůvěrnění. Tvůrci odůvodněně vystřihli scénu, jak si jezdí pro důchod, nicméně jiná, podobně všední situace by portrétu přidala jiskru, aniž by mu ublížila.
Dana Drábová pohledem Pavla Jandourka (55 %)
Těžká disciplína: jak jadernou fyzičku polidštit laikům, které atom leda straší? Režisér propojil animaci s lidskou bezprostředností fyzičky, již rozčiluje, že nevyhrála anticenu Ropák roku, a s gustem předvádí „čudlík“ pro případ nouze, který v Černobylu zmáčkli pozdě. Je to portrét hodně profesní, soukromí se smrskne na pár fotografií či vět o sklence vína, ale šíří charizma.
Petr Pithart pohledem Karla Smyczka (60 %)
Dle režiséra jde o portrét „sousedský“, dle aktéra o případ „loutky a jejího vodiče“. Znají se předem, sdílejí typ humoru. I Pithart má sklon probírat profesi, zejména „dvojdomek“, jejž stavěl proti rozpadu Československa. Nicméně politickou posedlost vyrovnává jeho nadhled i trefné glosy jeho ženy nejen v kouzelné scénce, kdy se důchodce Pithart vrací se psem z nákupu. Čisté.
