Okouzlily ho zvláště tramvaje, které v Londýně nejezdí. Třeba se některá z nich objeví v příštím videoklipu britské skupiny Tindersticks, se kterou by Gee rád natáčel.
Když připravujete videoklip, řídíte se scénářem?
Já takhle nepracuju nikdy. Výsledek je vždycky posbíraný ze záběrů, který jsem už někde natočil, a z nového materiálu, jímž to posléze doplním.
Jak se vám pracovalo s kapelou Radiohead? Jsou její členové komunikativní?
Ale ano, oni se nechovají jako rockové celebrity. Radiohead jsou normální kluci, s nimiž se dá normálně mluvit. Práce s nimi je konstruktivní dialog.
Váš dokument Meeting People Is Easy působil, jako by turné bylo pro Radiohead mimořádně únavné a depresivní.
Oni byli v mimořádné situaci. Jako středně známá kapela vydali desku OK Computer. Kritika desku pasovala takřka na nejlepší album všech dob. Najednou obrovsky vzrostl zájem o muziku Radiohead a oni se s ním těžko srovnávali. Představte si, že po celý rok den co den dáváte třeba deset skoro stejných rozhovorů a ani na minutu nesejdete z veřejného oka. Stále máte kolem sebe cizí lidi, kteří s vámi chtějí komunikovat a očekávají, že budete úžasná rocková hvězda. Vůbec jsem jim nezáviděl.
Natáčení videoklipu k písničce No Surprises, při kterém jste zpěváka Thoma Yorka málem utopili, vypadalo ve filmu dost brutálně. Byl to váš nápad?
Ano. Zeptal jsem se Thoma, jestli může zadržet dech na padesát vteřin. Řekl, že to není žádný problém, a vydržel dvě minuty. Zařídili jsme to tak, aby se voda ze zatopeného "skafandru" dala okamžitě vypustit, takže to bylo bezpečné. Ale při natáčení Thom znervózněl. Viděl namířenou kameru a spoustu přihlížejících lidí. Prostě mu to nešlo. Po nějaké době dýchal, jako by vykouřil pět set cigaret. Za námi stáli lidé z gramofonové firmy a kousali se do rtů, co s jejich umělcem provádíme. Jestli ho náhodou nezabijeme, a hlavně kolik to bude stát peněz.
Lze říci, jak by měl vypadat ideální videoklip?
Nikdy jsem takhle o klipech nepřemýšlel, ani je moc nesleduju. Pokud máte dobrou písničku, je mnohem snazší udělat dobrý videoklip. Může to být detail, který snímek oživí a posune ho z průměru. Já mám rád třeba ubíhání času. Snímek No Surprises je celý o čase. Pokud mám tedy odpovědět na vaši otázku, dobrý videoklip vás po dobu tří nebo čtyř minut přiměje k nějakým pocitům.
Podle jakých kritérií si vybíráte práci?
Podle toho, kolik dostanu peněz. Točím klipy osm let a už jsem v tomhle oboru starý. Natáčení videoklipů je záležitost mladých. Ale jdu do toho, pokud se mi líbí muzika. Třeba na klip Stevena Malkmuse jsme měli minimum peněz, ale užili jsme si spoustu legrace. Natočil jsem ten snímek jen proto, že mám rád Malkmuse i celou jeho skupinu Pavement.
Do jaké míry se řídíte textem písničky?
Víc než většina ostatních režisérů. Oni se často soustředí na to, aby zpěvák dobře vypadal, jiní chtějí vyprávět příběh, který s textem souvisí jen volně. Někdy se zaměří jen na zvuk, takže film vypadá jako zvuky písně.
To je případ vašeho filmu k muzice dua Spooky. Obrazy společně s hudbou působí trochu jako droga.
Já bych řekl, že provedení je velmi střízlivé. Klip je hodně matematický, přesný. S drogami bych ho nespojoval. To by na obraze byly spíš šmouhy.
Měly skupiny Blur a Oasis nějaké speciální požadavky, nebo vám nechaly volnou ruku?
S Blur jsem točil důležitý první klip k jejich nové desce. Dostali na něj hodně peněz. Tak jsem jim natočil drahý a složitý videoklip za sto čtyřicet tisíc liber. Oni se na něj podívali, když byl skoro hotový, přičemž singl s příslušnou písní měl vyjít za týden. Řekli, že videoklip se jim nelíbí a nepustí ho ven. Blur chtěli něco jednoduchého. Navrhli, že písničku zahrají živě, což bylo tehdy ve světě videoklipů něco radikálního. Namířil jsem na ně tedy kameru a bylo to. Víte, kapely chápou videoklipy různě. Radiohead jsou velice opatrní, co se týče image. Všechno bedlivě sledují a dávají přesné instrukce. Oasis se chovají opačně. Natočil jsem s nimi záznam živého koncertu a oni ho apaticky odsouhlasili. Z jejich videoklipů, které jsou chvílemi dost špatné, je zřejmé, že to berou jako nutné zlo.
Vnímáte videoklip jako reklamu?
Videoklip je jiný produkt než třeba reklama na tenisky. Když se díváte na videoklip, dostáváte výrobek, tedy onen videosnímek, zdarma. Potom si můžete koupit desku, ale přímý kontakt s výrobkem máte už v okamžiku, když ho sledujete. Samozřejmě je to zčásti také reklama na hudbu, ale nenabádá vás utratit za něco peníze. Videoklip spíš poskytuje odreagování a zábavu.
Je možné kombinovat kreativitu s komerčním úspěchem?
Já nejsem příliš komerčně úspěšný. Nevydělávám velký balík peněz a moje věci nepatří k nejpromítanějším snímkům, ale dělám, co mě baví. Takových lidí je v branži málo. Klidně se přiznám, že nějaké videoklipy dělám pro peníze a některé z nich nejsou zvlášť zajímavé. Mám rodinu a nemůžu si dovolit vyzobávat jen lahůdky. Ale mám štěstí, že se uživím a nemusím točit reklamy. Každý pátý klip si fakt užiju a jsem na něj pyšný.
Na čem kromě videoklipů pracujete?
Bezvadné je, že se dá doma na počítači vyrobit filmový materiál, který můžete rovnou vysílat. Natočil jsem v Tel Avivu dokument o čtvrti, která byla ve 30. letech postavena v bauhausové architektuře. Všude jinde by takové domy uchovávali jako památku. V Tel Avivu jsou oprýskané, neudržované a skoro se hroutí. Pak mi začalo být trapné, že se zabývám architekturou, když se tam zabíjejí lidé. Další film jsem natočil na základě archivu fotografií anarchistů z 19. století. Takové věci si dělám doma pro radost mezi videoklipy.
Je vaší ambicí dokument?
Rád bych točil dokumenty, ale moje témata připadají důležitým lidem v televizi divná a nezáživná. Tak jsem rezignoval. Točím dokumenty za své a pak se uvidí, jestli je někdo někde pustí. Nevadí mi to, protože mě to baví. Televize v Anglii už dávno rezignovala na intelektuálně podněcující pořady, takže jsem realista a nic od toho nečekám.
Když připravujete videoklip, řídíte se scénářem?
Já takhle nepracuju nikdy. Výsledek je vždycky posbíraný ze záběrů, který jsem už někde natočil, a z nového materiálu, jímž to posléze doplním.
Jak se vám pracovalo s kapelou Radiohead? Jsou její členové komunikativní?
Ale ano, oni se nechovají jako rockové celebrity. Radiohead jsou normální kluci, s nimiž se dá normálně mluvit. Práce s nimi je konstruktivní dialog.
Váš dokument Meeting People Is Easy působil, jako by turné bylo pro Radiohead mimořádně únavné a depresivní.
Oni byli v mimořádné situaci. Jako středně známá kapela vydali desku OK Computer. Kritika desku pasovala takřka na nejlepší album všech dob. Najednou obrovsky vzrostl zájem o muziku Radiohead a oni se s ním těžko srovnávali. Představte si, že po celý rok den co den dáváte třeba deset skoro stejných rozhovorů a ani na minutu nesejdete z veřejného oka. Stále máte kolem sebe cizí lidi, kteří s vámi chtějí komunikovat a očekávají, že budete úžasná rocková hvězda. Vůbec jsem jim nezáviděl.
Natáčení videoklipu k písničce No Surprises, při kterém jste zpěváka Thoma Yorka málem utopili, vypadalo ve filmu dost brutálně. Byl to váš nápad?
Ano. Zeptal jsem se Thoma, jestli může zadržet dech na padesát vteřin. Řekl, že to není žádný problém, a vydržel dvě minuty. Zařídili jsme to tak, aby se voda ze zatopeného "skafandru" dala okamžitě vypustit, takže to bylo bezpečné. Ale při natáčení Thom znervózněl. Viděl namířenou kameru a spoustu přihlížejících lidí. Prostě mu to nešlo. Po nějaké době dýchal, jako by vykouřil pět set cigaret. Za námi stáli lidé z gramofonové firmy a kousali se do rtů, co s jejich umělcem provádíme. Jestli ho náhodou nezabijeme, a hlavně kolik to bude stát peněz.
Lze říci, jak by měl vypadat ideální videoklip?
Nikdy jsem takhle o klipech nepřemýšlel, ani je moc nesleduju. Pokud máte dobrou písničku, je mnohem snazší udělat dobrý videoklip. Může to být detail, který snímek oživí a posune ho z průměru. Já mám rád třeba ubíhání času. Snímek No Surprises je celý o čase. Pokud mám tedy odpovědět na vaši otázku, dobrý videoklip vás po dobu tří nebo čtyř minut přiměje k nějakým pocitům.
Podle jakých kritérií si vybíráte práci?
Podle toho, kolik dostanu peněz. Točím klipy osm let a už jsem v tomhle oboru starý. Natáčení videoklipů je záležitost mladých. Ale jdu do toho, pokud se mi líbí muzika. Třeba na klip Stevena Malkmuse jsme měli minimum peněz, ale užili jsme si spoustu legrace. Natočil jsem ten snímek jen proto, že mám rád Malkmuse i celou jeho skupinu Pavement.
Do jaké míry se řídíte textem písničky?
Víc než většina ostatních režisérů. Oni se často soustředí na to, aby zpěvák dobře vypadal, jiní chtějí vyprávět příběh, který s textem souvisí jen volně. Někdy se zaměří jen na zvuk, takže film vypadá jako zvuky písně.
To je případ vašeho filmu k muzice dua Spooky. Obrazy společně s hudbou působí trochu jako droga.
Já bych řekl, že provedení je velmi střízlivé. Klip je hodně matematický, přesný. S drogami bych ho nespojoval. To by na obraze byly spíš šmouhy.
Měly skupiny Blur a Oasis nějaké speciální požadavky, nebo vám nechaly volnou ruku?
S Blur jsem točil důležitý první klip k jejich nové desce. Dostali na něj hodně peněz. Tak jsem jim natočil drahý a složitý videoklip za sto čtyřicet tisíc liber. Oni se na něj podívali, když byl skoro hotový, přičemž singl s příslušnou písní měl vyjít za týden. Řekli, že videoklip se jim nelíbí a nepustí ho ven. Blur chtěli něco jednoduchého. Navrhli, že písničku zahrají živě, což bylo tehdy ve světě videoklipů něco radikálního. Namířil jsem na ně tedy kameru a bylo to. Víte, kapely chápou videoklipy různě. Radiohead jsou velice opatrní, co se týče image. Všechno bedlivě sledují a dávají přesné instrukce. Oasis se chovají opačně. Natočil jsem s nimi záznam živého koncertu a oni ho apaticky odsouhlasili. Z jejich videoklipů, které jsou chvílemi dost špatné, je zřejmé, že to berou jako nutné zlo.
Vnímáte videoklip jako reklamu?
Videoklip je jiný produkt než třeba reklama na tenisky. Když se díváte na videoklip, dostáváte výrobek, tedy onen videosnímek, zdarma. Potom si můžete koupit desku, ale přímý kontakt s výrobkem máte už v okamžiku, když ho sledujete. Samozřejmě je to zčásti také reklama na hudbu, ale nenabádá vás utratit za něco peníze. Videoklip spíš poskytuje odreagování a zábavu.
Je možné kombinovat kreativitu s komerčním úspěchem?
Já nejsem příliš komerčně úspěšný. Nevydělávám velký balík peněz a moje věci nepatří k nejpromítanějším snímkům, ale dělám, co mě baví. Takových lidí je v branži málo. Klidně se přiznám, že nějaké videoklipy dělám pro peníze a některé z nich nejsou zvlášť zajímavé. Mám rodinu a nemůžu si dovolit vyzobávat jen lahůdky. Ale mám štěstí, že se uživím a nemusím točit reklamy. Každý pátý klip si fakt užiju a jsem na něj pyšný.
Na čem kromě videoklipů pracujete?
Bezvadné je, že se dá doma na počítači vyrobit filmový materiál, který můžete rovnou vysílat. Natočil jsem v Tel Avivu dokument o čtvrti, která byla ve 30. letech postavena v bauhausové architektuře. Všude jinde by takové domy uchovávali jako památku. V Tel Avivu jsou oprýskané, neudržované a skoro se hroutí. Pak mi začalo být trapné, že se zabývám architekturou, když se tam zabíjejí lidé. Další film jsem natočil na základě archivu fotografií anarchistů z 19. století. Takové věci si dělám doma pro radost mezi videoklipy.
Je vaší ambicí dokument?
Rád bych točil dokumenty, ale moje témata připadají důležitým lidem v televizi divná a nezáživná. Tak jsem rezignoval. Točím dokumenty za své a pak se uvidí, jestli je někdo někde pustí. Nevadí mi to, protože mě to baví. Televize v Anglii už dávno rezignovala na intelektuálně podněcující pořady, takže jsem realista a nic od toho nečekám.
 Režisér Grant Gee |
 Režisér Grant Gee |
 Režisér Grant Gee |
