Emil Filla: Tropická noc (1938)

Emil Filla: Tropická noc (1938) | foto: Národní galerie v Praze

Galerie letos ovládli Filla, Štýrský a Zrzavý

Pomineme-li velkolepou výstavu věnovanou Albrechtu z Valdštejna, patřil letošní rok bezpochyby retrospektivám tří výjimečných postav českého výtvarného umění 20. století.

Výstavy Jindřicha Štyrského v pražském Domě U Kamenného zvonu, Emila Filly v Jízdárně Pražského hradu a Jana Zrzavého ve Valdštejnské jízdárně dohromady přilákaly od jara do podzimu do galerií bezmála sto deset tisíc návštěvníků.

Není divu. Milovníci umění i odborníci měli jedinečnou příležitost prohlédnout si zevrubný průřez tvorbou umělců, jejichž obrazy patří v současnosti mezi nejdráže prodávaná díla v Česku. Tvorbu tří souputníků se navíc přímo nabízelo díky paralelně uvedeným výstavám vzájemně porovnat. A nadto tak rozsáhlé přehlídky jejich děl se nekonaly už pěknou řádku let.

V případě Jindřicha Štyrského (1899–1942) šlo dokonce o první výraznou retrospektivu od jeho velké posmrtné výstavy v roce 1946, kterou připravovali jeho přátelé Toyen a Karel Teige.
 
Puzzle moderních směrů
Letošní Štyrského expozice procházela všemi etapami autorova vývoje od jeho začátků kubisty s lyrickým zaměřením přes imaginativní tvorbu až k surrealismu. K vidění byly jeho pověstné malby, koláže, fotografie, grafiky a ilustrace či umělecké manifesty, opomenuta nezůstala ani jeho tvorba z oblastí scénografie, typografie, knižní i ediční činnosti nebo dokumenty ze života.

Mnohá díla byla na výstavě představena poprvé a značná část pocházela ze zahraničních sbírek. Výstavu, v jejímž rámci proběhlo i celodenní vědecké sympozium, navštívilo 22 178 lidí. Plastický obraz Štyrského tvorby záhy připomene rozsáhlá monografie chystaná nakladatelstvím Argo.

Naposled před půl stoletím měl výstavu i Emil Filla (1882– 1953). Jeho velkoryse pojatou expozicí se letos slavnostně otevřela zrekonstruovaná Jízdárna Pražského hradu. Nenechalo si ji ujít 31 234 návštěvníků.

I tato přehlídka se snažila mapovat autorův vývoj: od postimpresionistických počátků přes expresionistické vlivy až ke kubismu. Jednotlivé části výstavy byly věnovány jeho typickým tématům – ať už šlo o zátiší, ženské figury, válku předznamenávající motivy rvoucích se zvířat či cyklus inspirovaný českými a slovenskými lidovými písněmi.

Nechyběla zde ani Fillova poválečná díla, ovlivněná zkušeností z koncentračního tábora, lyrické krajinomalby Českého středohoří, drobné sochařské práce či množství prací na papíře.

Velkolepý návrat
Nově a ještě lépe se vrátila díla Jana Zrzavého (1890–1977) do Valdštejnské jízdárny – do stejných prostor, kde byla před sedmnácti lety vystavena u příležitosti stého výročí jeho narození. V tomto roce byla přehlídka věnovaná třicátému výročí umělcova úmrtí.

Jednu z nejvýraznějších postav českého moderního umění měla expozice představit v co nejširším záběru – a podle ředitele Sbírky grafiky a kresby Národní galerie Ondřeje Chrobáka nebyl Zrzavý opravdu v takovém rozsahu doposud uveden. A pravděpodobně ani nikdy tak honosně a nápaditě, protože přehlídka Zrzavého zaujala i velmi působivou instalací.

Středobodem výstavy čítající na dvě stě padesát děl byla jeho proslulá velkoformátová Kleopatra – vrcholná variace umělcova oblíbeného motivu. Malbu zde bylo
možné porovnat s její ranější a drobnější variantou či uhlovou kresbou.

Ke srovnání vybízely i další Zrzavého oleje a kresby. V dalších oddílech výstavy byly k vidění i autorovy ilustrace a scénografické návrhy či fotografie tvůrce samého. Ze všech tří výstav byla právě přehlídka Jana Zrzavého nejnavštěvovanější – denně si ji přišlo prohlédnout na pět set návštěvníků a celkově ji vidělo 55 238 lidí.