Takřka přesně v čase 80. výročí rozbití Rakousko-Uherska vyšel první český životopis císaře Karla, o jehož památku Zita po dlouhá léta pečovala. Autor Jan Galandauer se dlouhodobě věnuje problematice posledních let habsburské monarchie: je znám svým životopisem Františka Ferdinanda d'Este či knihou Osud trůnu habsburského z první poloviny 80. let. Galandauerova zatím poslední kniha bezesporu zaujme a rozteskní nejednoho zájemce o dějiny habsburské monarchie. Autor se dívá na Karlovu osobu jako na tragickou oběť válečného běsnění, jako na člověka, jehož úmysly a činy zůstaly okolím, národy a nepřáteli nepochopeny. Karla i jeho nejpevnější oporu, milující manželku Zitu, vykresluje jako dvě humánní bytosti s téměř až pacifistickými sklony uprostřed bezcitné a krvelačné válečné mašinerie. Mašinerie, která se nesmyslně a slepě brodila potoky krve k vlastnímu sebezničení. Všechny pokusy hluboce křesťansky založeného Karla ukončit válku za každou cenu byly předem odsouzeny k nezdaru, v horším případě se obrátily přímo proti jeho osobě, označené cejchem zrádce. Ten, kdo válku nechtěl, nerozhodoval o ní, ani ji nezačal, měl pykat za činy starce a evropských nacionalistů a militaristů. Autor zároveň poukazuje na Karlovu vřelost, neformálnost a smysl pro problémy běžných lidí ve zlé době. Tento pohled ostře kontrastuje s charakterem Františka Josefa i Františka Ferdinanda, z jehož politického odkazu však Karel v lecčems vycházel.
Galandauerova práce je klasickým životopisem, jehož obrovskou předností je čtivost a umění strhnout čtenáře do víru dění. Je založena především na kompilaci starší i novější zahraniční literatury. Velkým pozitivem je fakt, že se autor dovedl soustředit pouze na Karlovu (a Zitinu) osobu a ostatní okolnosti využil jen jako nezbytnou kulisu Karlova marného zápasu o mír, záchranu životů a v neposlední řadě o zachování "své" monarchie. Na druhé straně však v "dějové kulise" poněkud jednostranně dominuje vývoj na frontách, v generálním štábu i zahraniční politika a naopak je podceněn ucelenější pohled na zázemí a domácí politiku.
Galandauerův do jisté míry nostalgický pohled na Karla nejspíše u řady čtenářů vyvolá dnes tak časté zamyšlení nad otázkou neodvratnosti rozbití monarchie. Galandauer evidentně propadl podmanivému kouzlu Karlovy tragické osobnosti a snad až příliš idealizuje osobu posledního českého krále a rakouského císaře. V každém případě jde o idealizaci krásnou, přitažlivou a lehce obhajitelnou. V duchu jeho práce o císaři Karlovi I. nelze skončit jinak než Zitinými slovy: "Málokdy nějakého panovníka tak špatně chápali, jako tomu bylo u tohoto krále, a stěží by se našel některý jiný, který by měl takové předpoklady, aby učinil své národy šťastnými..."
Jan Galandauer: Karel I. Poslední král český, Paseka, Litomyšl-Praha 1998, náklad 2000 výtisků, cena neuvedena.