Jako poslední z významných hráčů finálové dvanáctky soutěže Česko hledá SuperStar přichází s vlastní deskou Gabriela Al Dhábba. Už to, že na albu Contra factum se producent Milan Cimfe opřel o její texty a v jasné většině písní o vlastní muziku téhle zpěvačky, je hodno uznání. Vždyť většina soutěžících ze SuperStar propůjčila deskám pouze svůj hlas a jméno, jehož hodnotu rychle prověřuje čas.
Šlágry i drama
Gabriela Al Dhábba střídá styly jako lépe i hůře padnoucí kostýmy, často se proměňuje v rozměrech jedné písně. Třeba skladba V poutech letokruhů má folkrockový zvuk, do kterého náhle vpadne rapování v angličtině, výtečnou energickou skladbu Pandořina skříňka ozvláštní šansonové pasáže v ruštině.
V každé písni, ať už je to rocková pecka Stará čundračka nebo pouliční blues Kolemjdoucí, zůstává zpěvačka sama sebou. Může se spolehnout na pevný, silný hlas, jenž nahustí do přímějších skladeb spoustu energie a žene je dopředu (Hej), zároveň se vokál Al Dhábby hodí ke starým písničkářským žánrům, ve kterých odkrývá jemnější, sametové barvy.
Zpěvačka a její producent si vzali velké sousto, které přesahuje všechna alba zpěváků SuperStar. Jsou to hlavně náročnější, dramaticky vystavěné písně. Nejlepší z nich, Dies irae, která vyrůstá z klouzavých temp smyčců a hypnotického bubnování, se vkrádá do mysli jako temný stín. Působí mocně, člověk si ji dokáže představit v dobrém muzikálu.
Barokní talent Gabriely Al Dhábby jako by si říkal o bohatá aranžmá. Zvláště když zpěvačka píše košaté, obrazné texty, ve kterých se potkává starobylý svět s novými tvary. Používá sice klišé, ale splétá z nich zvláštní řetězce nebo je staví do nezvyklého světla. Například v jedné z nejhezčích písní, Pandořina skříňka, zpívá: "Bůh mě suď, že na cestu jsem svedená, on sám žilou roztěkal mi rtuť, plachý lani s nenažranou saní spojil DNA..."
Méně hudby by bylo více
Vše, hudba i texty, svádí samozřejmě k pokusům se zvuky či nástroji, které obohatily pomalou skladbu Bárka tak, že zasvítila jako něžný baladický drahokam a možná bude největším hitem desky. Na druhou stranu písně Černočerná tma nebo Jedenáctý přikázání jsou přeplněné hudebními postupy, asi jako když si člověk nastaví do pokoje příliš mnoho nábytku.
Snad třetina skladeb by potřebovala aranžérsky "odvětrat" a odlehčit, aby lépe vystoupily melodie, přirozeněji vyzněl hlas Gabriely Al Dhábby nebo aby se více otevřel prostor písně.
Před závěrem je deska Contra factum zbytečně těžkopádná. Poznamenalo to i závěrečnou píseň Pod peřinou s houslemi hostujícího Karla Holase a harmonikou Radka Pobořila ze skupiny Čechomor. Tahle skladba sice má pach ulice či kabaretu, ale postrádá jiskru.
Ale v celku je Contra factum deska, kterou se může Gabriela Al Dhábba pyšnit a posluchač se k ní bude jistě vracet. Pro písničkářskou zpěvnost, odvážný stylový rozmach i členitá zákoutí skladeb, která člověka zavedou na práh kabaretu nebo až do chrámů pompézního rocku. Ano, takhle se má chodit s kůží na trh.
GABRIELA AL DHÁBBA: Contra Factum
SONY BMG, délka: 44:50
Ukázky: 1) Pandořina skříňka - 2) Bárka - 3) V poutech letokruhů - 4) Na schovávanou - 5) Ospalý ráj - 6) Stará čundračka - 7) Dies Irae - 8) Hej! - 9) Kolemjdoucí - 10) Černočerná tma - 11) Jedenáctý přikázání - 12) Pod peřinou
Hodnocení MF DNES: 
