Před pár lety vylétla Machaidze ze své kavkazské vlasti jako kometa do milánské La Scaly a odtud i na další světové scény.
Na Salcburském festivalu 2008 zazářila v opeře Romeo a Julie po boku tenoristy Rolanda Villazóna, teď má před sebou debuty v londýnské Královské opeře Covent Garden a v newyorské Metropolitní opeře. Na programu jejího prvního českého recitálu budou árie z italských a francouzských oper.
Je pro gruzínské zpěváky snadné odejít do ciziny za kariérou?
Máme spoustu pěvců, kteří vystupují po celém světě. Pokud chtějí působit v zahraničí, stát jim pomáhá, protože oni zase zpětně pomáhají Gruzii tím, že ji propagují ve světě.
Jak jste se vy sama dostala z Tbilisi do La Scaly?
Když mi bylo sedmnáct, byla jsem už sólistkou divadla v Tbilisi. Zrovna v té době udělovalo italské velvyslanectví stipendia vybraným mladým pěvcům, kteří pak mohli jet na šest měsíců studovat do Milána. Podařilo se mi ho získat, a když jsem pak do Milána přijela, La Scala zase vypsala konkurz na dvouleté stipendium do své Akademie. Přihlásilo se čtyři sta uchazečů, zůstalo nás devět a nakonec jsem konkurz vyhrála.
Dostanou studenti Akademie La Scaly vždy roli na slavné scéně?
Žádné role nemají automaticky zajištěny, ani malé. Učí se italský jazyk, pod vedením předních sólistů studují hlasovou techniku a interpretaci. Já jsem ovšem měla štěstí, protože v říjnu začínala škola a v prosinci už jsem zpívala Gildu v Rigolettovi, pak Marii v Dceři pluku, takže jsem začala hned velkými rolemi.
Je pro mladého zpěváka lepší dostávat od začátku velké role, nebo spíš začínat postupně od těch menších?
Začínat s malými rolemi není podle mne dobré. Může se vám totiž stát, že u nich už zůstanete. Lepší je vstoupit hned do hlavních rolí.
Kdy jste vlastně začala se zpěvem?
Mám pocit, že jsem se pro zpěv narodila. A to přesto, že v naší rodině žádný hudebník ani zpěvák nebyl. Ale maminka milovala operu, poslouchala ji a chodila do divadla. Když mi bylo šest, zapsala mne na klavír na hudební školu, jenže já jsem přitom stále zpívala. I když jsem běhala, pořád jsem něco křičela. Nakonec mne z klavíru přeřadili na zpěv. Ještě jako malá jsem začala veřejně vystupovat. Stála jsem vedle klavíru, který byl větší než já.
Přirovnávají vás k Angelině Jolie. Líbí se vám její filmy?
Je to krásná herečka, ale její filmy? No nevím nevím. Možná tak ještě Pan a paní Smithovi, to bylo celkem zábavné.
Myslíte, že by dnes takový Pavarotti udělal stejně velkou kariéru jako kdysi, nebo už zevnějšek v opeře začíná hrát prim?
Stoprocentně by udělal obrovskou kariéru. Hlas je pořád rozhodující. Fyzický zjev má také význam, ale až na druhém místě. Pavarotti by uspěl v každé době.
