BS: Na počátku osmdesátých let jsi začal malovat graffiti na plátno. Teď, v devadesátých, děláš zase grafiku a webdesign. Jak jsi se k tomu dostal?
F: Kolem roku 1986 došlo, jak já říkám, ke smrti klasického umění. Lidé už neměli chuť dívat se v galeriích na práce graffiti umělců. Musel jsem se v té době rozhodnout, co ze mě bude. Měl jsem jsem ženu a dvouročního syna, které jsem musel živit. Nechtěl jsem ale pracovat jako umělec a prodávat svá díla za málo peněz. Dělal jsem různé věci a už se o to hnutí nezajímal. Byl jsem z toho jak to dopadlo nanejvýš zatrpklý. Myslím to, že jiní lidé hnutí graffiti využívali a těžili z něho... lidi jako Jean-Michael Basquiat nebo Keith Haring, kteří neměli žádné znalosti a zkušenosti z pravé Subway-školy. Jasně, někteří z naší školy do dotáhly až do muzea, lidi jako Dondi. Ale v podstatě nikoho nezajímalo, co jsem dělal. Byl jsem naivní.
BS: Pracoval jsi někdy společně s Basquiatem nebo K. Haringem?
F: Pracovali jsme ve stejnou dobu na stejných místech, ale nikdy na společných věcech. Byli jsme všichni v těch samých malých galeriích. Fab Five Freddy, Dondi, Haring, Basquiat, já a ještě pár ostatních. Ale abych se vrátil k tvé otázce, co dělám teď: na začátku devadesátých jsem se začal stále víc a víc zajímat o nastupující počítačový design. V roce 1990 jsem založil se svým partnerem Stachem ze Subware firmu GFS. Časem jsem ale zjistil, že chci ještě dělat něco víc, začal jsem tedy s historií internetu. To pro mě bylo něco opravdu silného, bylo to něco jako hlas sebe sama. Mě jako osoby ne jako writera.
BS: Je pro tebe ještě důležité psát své jméno?
F: Ne. Už jsem léta na nic netaggoval. Naposledy to byla taková akce v Groningu. Je to težké nemalovat, když to všichni ostatní dělají. Ale normálně mě neuvidíš pobíhat po New Yorku s fixem. Kdysi jsem byl writer!
BS: Jak jsi vlastně přišel na své jméno?
F: Inspiroval mě k tomu film 2001 - Vesmírná odyssea, byla to taková myšlenková projekce do budoucnosti. Bylo mi patnáct, docela hodně na to, abych začal s graffiti, jak jsem si myslel. Ale byl jsem prostě fascinován tou energií, která tam venku na ulicích byla.
BS: Jaké writery jsi měl tenkrát nejraději?
F: Nejvíc jsem respektoval lidi jako T-Kid, Lee, Dondi, Seen... prostě ty, jejichž práce jsem viděl na vlakách. V té době jsem pracoval na whole-carech, i na hodně abstraktních, bez písmen jen s barvami. Cítil jsem se fakt dobře, protože to bylo něco úplně jiného. Dneska se především snažím dále se vyvíjet, jít dál. Teď k tomu pro mě patří kromě zdí a pláten také grafika a webdesign. Dělám také takovou hračku, část produkce pro U.N.C.L.E. a obaly desek pro MoWax.
