Komorní příběh z koprodukce Dánska a Islandu natočil Dagur Kári, tvůrce úspěšného snímku Albín jménem Noi, a znovu staví do popředí outsidera.
Otylý hromotluk, který i po čtyřicítce bydlí u maminky, v práci snáší posměšky, hraje si s modely aut či bitev a v rádiu si nechává zahrát metal, vyleze z ulity své samoty až po setkání s nevyrovnanou ženou.
Film lehce připomene Příběhy obyčejného šílenství, neboť stejně jako jejich hrdina v podání Ivana Trojana pracuje i Fúsi na letišti, aniž by sám vykročil za hranici domáckých stereotypů.
Jenže ve srovnání s českou tragikomedií obsahuje výrazně méně humoru, zato obvyklou dávku severské melancholie, deprese, soucítění a vysvobození.
Obr nosící v sobě horu lásky, o kterou nikdo nestojí a když ji věnuje osamělé školačce, stává se podezřelým, zařídí zážitek jímavý, něžný, vláčný - a stejný jako už mnohokrát.