Odpovědi Roberta Fulghuma najdete ZDE
"Vím však také, že mám to štěstí být schopen nahlas říct, co si spousta lidí pouze myslí. Nikdy nedostanu Nobelovu cenu, ale dostalo se mi čestné zmínky na nástěnce. A to je pro mne velký úspěch. V USA si lidé na ledničky dávají spoustu věcí a pak mi posílají fotky. Velmi zvláštní zvyk," prozradil čtenářům.
A jaký vztah má autor ke svému překladateli? "Myslím si, že je lepší spisovatel než já. Jsem si jist, že mé knihy zná lépe než kdokoliv jiný, protože přeložil úplně vše. Složité? Řekl bych, že všechny překlady jsou složité," prozradil.
"Začal jsem se vracet, protože mám rád Čechy, český styl a české pivo. Některé mé budoucí příběhy budou o mých zkušenostech z České republiky. Na jaře přijedu na měsíc - budu se snažit jako řadový občan nasát atmosféru a získat více informací," popisuje svůj vztah k Česku.
Další díl Třetího přání
Ve skutečnosti jde o pentalogii, rozčleněnou do tří knih. Ta první (obsahující dvě části) vyšla loni ve světové premiéře právě v Česku, kde se jí prodalo více než 30 tisíc výtisků.
Nynější svazek nazvaný Zbytek příběhu (skoro) nabízí dvě další pokračování zvláštního příběhu, jehož podstatou je přání mít svědka svého života (a zároveň jím být někomu jinému).
K dokreslení atmosféry si čtenář může pustit vložené CD s nahrávkami amerických valčíků, jejichž notové záznamy kniha obsahuje.
I tentokrát Fulghum sleduje osudy tří postav napříč kulturami a kontinenty – extravagantní Američanku Alici, stařičkého, ale stále vitálního Kréťana žijícího v zahraničí Alexe a hledajícího Maxe-Pola.
Autor zavádí čtenáře do japonského Kjóta, na řeckou svatou horu Athos, do Atén či do amerického Seattlu. Závěrečná část Třetího přání by měla vyjít příští rok na květnový veletrh Svět knihy, opět za Fulghumovy účasti a nově i lidí z jeho týmu – ilustrátorky či skladatelky hudby.
