ANKETA
Jak často chodíte do divadla? -
Nejen na favorita či elektroniku se nedávno stávaly fronty. „Podpultová“ byla i některá divadla a lístek do Semaforu, Ypsilonky či na Provázek měl cenu zlata.
Pokles návštěvnosti v devadesátých letech pak byl pro divadla šokující. Diváci se však po několika sezonách vrátili a sen všech divadelníků, totiž štrúdl lidí před pokladnou, mnohde dochází svého naplnění.
Fenomén Cimrman
Existuje fenomén, který již řadu let nezná, co je poloprázdný sál: Divadlo Járy Cimrmana. I v dobách, kdy si náborová oddělení zoufala nad odlivem publika, na Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka stály řady diváků. Právě „Cimrmani“ vynalezli systém pořadových čísel.
„Fronty byly neúnosné, i šestihodinové, a začínaly se tvořit ještě v noci. Nebylo to příjemné ani usedlíkům v okolí,“ vzpomíná Jana Pazderníková, ředitelka Žižkovského divadla, sídla Divadla Járy Cimrmana. Pořadník omezil frontu na ranní hodiny – v osm otevře pokladna a vydává čísla, která diváky opravňují přijít si pro vstupenku v přesný čas.
Odběr je omezen čtyřmi lístky na osobu. „Přesto se občas stává, že se na lidi, kteří přijdou po deváté, už nedostane,“ říká Pazderníková. Nejrychleji z nabídky mizí Dobytí severního pólu a Vyšetřování ztráty třídní knihy.
Táhnou nejen hvězdy a komedie
Pořadová čísla převzalo Dejvické divadlo, jeden ze zázraků na pražské divadelní mapě: začínalo bez tradice a během pár let se vypracovalo na divadlo s maximální diváckou poptávkou – největší hlad je po Zelenkových Příbězích obyčejného šílenství, Oblomovovi či Bratřích Karamazových. Podle uměleckého šéfa scény Miroslava Krobota neplatí, že by lidé chodili pouze na nenáročné oddychovky; ty ostatně divadlo ani v repertoáru nemá.
Stejnou zkušenost mají i další „divadla s frontou“, jako jsou Ypsilonka či Divadlo v Dlouhé. To dokonce při nedávné rekonstrukci zvyšovalo kapacitu hlediště a nelituje toho. „S více než čtyřmi stovkami míst patříme mezi velká pražská divadla a vzhledem k enormní divadelní nabídce musí divácké hledisko hrát roli. Přesto u nás nenajdete tutovky, naopak máme tituly i výlučné, jako jsou Dostojevského Běsi. Ideální by bylo hlediště s proměnlivou kapacitou: některé inscenace by uživily ještě víc sedadel, jiné by potřebovaly komornější prostředí – a nejen proto, že neoslovují tolik diváků, ale proto, že by jim byly bližší,“ soudí Karola Štěpánová z Dlouhé.
Na „kasaštyky“ nesází ani Činoherní klub, jehož ředitel Vladimír Procházka míní: „Pořád si myslím, že se divadlo, které děláte, musí líbit především vám. Pak je šance, že se bude líbit i jiným. Poptávka po zábavnosti je velká. Ale zábavnost není jenom smích, je to i napětí, poutavost, skutečná hloubka postižení. Nudit diváky, to je však zločin.“
Podobného názoru je i Doubravka Svobodová, ředitelka Divadla Na zábradlí, které před dvěma lety vyprodukovalo inscenaci Perfect Days, jež je stále vyprodaná. Svobodová tvrdí, že divadlo musí jít proti pohodlí diváka i proti hitovosti titulu. „Když jsme zaznamenali ohromný úspěch s Perfect Days Liz Lochheadové, mohli bychom sekat jednu její hru za druhou. Divadlo však má být risk. Z toho důvodu od nás přešly úspěšné inscenace Jana Krause do Kalichu,“ vysvětluje Svobodová.
Obecenstvo láká do divadla rovněž obsazení, což je příklad Miroslava Donutila v inscenaci Národního divadla Sluha dvou pánů, ale většina oslovených ředitelů se shodla, že pouze hvězdnými jmény se poptávka neřídí. „Vnímavější diváci dovedou ocenit, že Jaromír Dulava je vynikající herec, a jdou se na něj podívat,“ uvádí příklad Procházka. Trochu jiný případ je populární Městské divadlo v Brně, kde podle tiskové mluvčí Lucie Broučkové nejvíc táhnou muzikály a komedie.
Konec front v Česku?
V budoucnu by s frontami mohl zatočit stále dokonalejší prodej lístků přes internet. „V Městském divadle je to tak půl na půl. Kdo chce lepší lístek, musí do řady, systém neumožňuje rezervaci konkrétní židle. Také nechceme diváky ve frontě znevýhodňovat,“ informuje Broučková. Velkou část vstupenek prodá „na dálku“ i Činoherní klub. „Fronty už nejsou to, co bývaly. Ne proto, že by bylo méně diváků, ale právě proto, že existuje internetová pokladna. Pro diváky jistě ohromný vynález, ale jinak čert ji vem. Nám staromilcům se stýská,“ říká Procházka.
