Franz Ferdinand

Franz Ferdinand | foto: archiv

Franz Ferdinand: Nedělejte z nás mesiáše

  • 1
Alternativní pop, britpop, kytarovka, postpunk, nová vlna nové vlny – všechny tyto a ještě mnohé další nálepky si vysloužilo skotské kvarteto Franz Ferdinand, když se počátkem roku 2004 objevilo na hudební scéně.

"Britský hudební tisk si s námi zpočátku nevěděl vůbec rady," potvrzuje zpěvák a kytarista Alex Kapranos. "Nejvíc se kupodivu rozebírala naše image – leckdo se podivoval, proč vystupujeme v klasických oblecích. Vyskytly se i názory, že si hrajeme na Beatles nebo že jsme skrytí exhibicionisté. To jsme se tedy fakt smáli! Díky tomu nám už tehdy došlo, že showbyznys je jedna velká fraška, kterou je nutné brát za všech okolností s nadhledem."

Děláme, co nás baví
Nadhled je přítomný především v hudbě Franz Ferdinand – lehké, přirozené a chytlavé, přitom vůbec ne hloupé. "Děláme takovou muziku, která nás baví, což je sice nijaká, ale asi nejvýstižnější odpověď na zapeklitou otázku, co to vlastně hrajeme za žánr," říká ironicky Kapranos. Široce sdílenému názoru, že Franz Ferdinand jsou jedním z průkopníků současné módní vlny kytarových kapel, se pobaveně usmívá.

"Kytarové kapely jsou přece v módě už od dob Beatles. Ale jestli je lidé momentálně poslouchají víc než tuctový pop nebo studené strojové techno, je to jen dobře především pro samotnou hudbu. My jsme však jen jedni z mnoha, necítíme se být první v řadě ani lepší než ostatní. Nedělejte z nás, prosím, mesiáše, jsme jen dobrá parta kámošů, kteří se baví muzikou," říká Kapranos a z konkurence, kterou uznává, vyzdvihuje tři jména: The Strokes, White Stripes a Arctic Monkeys.

Franz Ferdinand však bezesporu výjimeční jsou – důkazem může být skutečnost, že v poslední době vznikla řada skupin, které se snaží napodobit jejich zvuk. "Dlouho jsme poslouchali, že jsme přece Britové, tak proč zníme tak divně," vykládá zpěvák.

"Spousta lidí si totiž Británii ztotožňuje s Anglií, zatímco my jsme ze Skotska, což je rozdíl. Kapely, které tady hrají, nikde jinde neuslyšíte, jsou naprosto jedinečné, tak jako je jedinečné Skotsko. Skoty si s Angličany nespletete – většina cizinců má dokonce pocit, že tyhle dva národy ani nemluví stejným jazykem," žertuje Kapranos.

Do Česka Franz Ferdinand přijíždějí podruhé – jejich první vystoupení v pražském klubu Roxy před dvěma lety se zapíše mezi výjimečné případy, kdy v tuzemsku hrála krátce po svém debutu kapela budoucího světového věhlasu (dalším příkladem je například koncert The Strokes v Paláci Akropolis). "Skvělý klub, mám ho v živé paměti, ale byla tam nesnesitelná výheň. Pak jsme ten stres z horka zaháněli slivovicí," směje se opět Kapranos.

Rodí se třetí deska
Tentokrát kvarteto přiváží druhé album You Could Have It So Much Better – zralejší, dospělejší a pokročilejší nahrávku, která vyšla loni na podzim. Ale už letos v lednu kapela ohlásila začátek prací na další desce. "Správný muzikant přece nepřestává skládat nikdy," vysvětluje zpěvák.

"Jsme už přes půl roku na turné, ale během té doby se nám v hlavě urodila spousta písniček, takže se po dovolené – kterou budeme mít bůhvíkdy, jestli vůbec někdy – můžeme hned pustit do nahrávání."

Nařčením z mimořádné pracovitosti se však Kapranos brání. "Zaprvé je muzika naše nejmilejší zábava a zadruhé si uvědomujeme, že náš úspěch se zdaleka nerodí jen z umění a schopností, ale také ze štěstí – možná dokonce na prvním místě. Přece si takovou přízeň osudu nezkazíme tím, že budeme spát na vavřínech nebo ležet u bazénu."